Ondřej Štindl analytik BBC

Například způsob, jímž za jeho přijetí někteří představitelé filmařské obce plédovali během vyhlašování Českých lvů možná překračoval hranice dobrého vkusu. To ovšem může jen sotva představovat argument pro odmítnutí toho zákona.

Rozhodování o něm by se vlastně mělo řídit především tím, zda zákonodárci a vlastně česká veřejnost vůbec chtějí, aby český film a filmový průmysl existovaly anebo ne.

V civilizaci, která je výrazně orientovaná na audiovizi, by česká kultura do značné míry přišla o možnost vrcholného audiovizuálního vyjádření

Pokud by existovat měl, akutně potřebuje, aby do něj přišly nějaké peníze - příjmy z copyrightů za snímky československé státní kinematografie, které tvoří významný zdroj veřejné podpory tuzemského filmu, jsou čím dál menší.

Tahle otázka přitom vůbec nemusí být řečnická a obě možné odpovědi se dají podpořit docela rozumnými nebo alespoň rozumně znějícími argumenty.

Říká se, že český divák má rád české filmy - těch, které má rád natolik, aby zaplatil tu circa stokorunu a šel se na ně podívat do kina, ale zdaleka není většina.

Existuje mnoho tuzemských filmů, které v kinech projdou, aniž by připoutaly nějaký velký zájem, za českými hranicemi diváky také nenacházejí, jejich umělecká hodnota - alespoň podle momentálně převládajícího názoru - může být, mírně řečeno, nevalná.

Přišla by česká kultura o něco, kdyby nevznikly vůbec? Pravděpodobně ne. Nakonec na ně divák narazí večer v televizním programu a třeba se na ně stejně nepodívá, protože si půjčí nějaký film, u nějž existuje šance, že by se mu líbit mohl.

Podle návrhu nového zákona by si ale na něj měl připlatit proto, aby mohlo vzniknout ještě více filmů, s nimiž se v životě nechtěl blíže seznámit.

iNemusí mu to připadat zrovna spravedlivé a není se taky čemu divit. Z jeho pohledu může věc vypadat jasně - pokud se způsob financování filmů nezmění jejich výroba se drasticky omezí. No a co.

Jenomže takováhle změna by byla fakticky definitivní. Jistě, někteří zvláště zavedení autoři by točili dál, možnost, že by se "zavedli" tvůrci mladší by ale byla drasticky omezená. Kontinuita profesí by se udržovala jen při rychlovýrobě televizních seriálů v papundeklových kulisách.

Přestal by existovat český film nejen ve své současné podobě, ale i jako možnost něčeho lepšího. V civilizaci, která je výrazně orientovaná na audiovizi, by česká kultura do značné míry přišla o možnost vrcholného audiovizuálního vyjádření. Zní to asi trochu pompézně, ale je to tak.

Je proto asi dobře, že poslanci návrh do druhého čtení propustili. Jistě je možné udělat v něm změny týkající se třeba průhlednosti poskytování veřejné podpory - jakkoliv v klaustrofobických českých podmínkách se asi nedá přijít s něčím nenapadnutelně transparentním.

Navíc, čeští filmaři často vysvětlují neutěšený stav svého odvětví jako důsledek nedostatečného financování. Pokud zákon parlamentem projde, ukáže se do jaké míry je tohle tvrzení pravdivé. Zda se zvýšením veřejné podpory filmu udržuje při životě jakási chiméra, nebo zda je to investice do naděje.