Pátek 14. června 2002
Madeleine Albrightová
bývalá ministryně zahraničí USA

Poslechněte si rozhovor MP3

Přepis rozhovoru

Citace rozhovoru v médiích


Psal se 12. březen 1999, kdy Česká republika, Maďarsko a Polsko vstoupily do Severoatlantické aliance. Slavnostní akt uvedla tehdejší ministryně zahraničí Spojených států amerických Madeleine Albrightová. Jak žije dnes už bývalá ministryně zahraničí Spojených států amerických, jejíž rodné kořeny jsou v České republice? Nejen o tom bude následujících 30 minut. Při poslechu půl hodiny otázek a odpovědí zdraví Václav Moravec. Pozvání do pořadu Interview BBC dnes přijala a v rozhlasovém studii Institutu Williama Davidsona Michiganské univerzity je bývalá ministryně zahraničí Spojených států amerických, Madeleine Albrightová. Přejeme vám dobrý den z Prahy. Buďte vítána v Interview BBC.

Dobrý den vám, pane Moravec.

Když jste opouštěla funkci amerického ministryně zahraničí, uvedla jste v rozhovoru pro televizní stanici ABC, že vaši vnuci nebudou muset běhat k televizorům, aby se podívali na babičku. "Konečně jim budu k dispozici," řekla jste doslova. Bezmála rok a půl už nejste ministryní zahraničí USA, dostála jste svým slovům a máte víc času na vnuky?

Ano, mám o moc víc času a trávím s nimi víkendy, ale pracuji ještě na spoustě jiných věcí. Mám sice plno práce, ale také mám trošku víc času na vnuky, protože necestuji tolik kolem celého světa.

Když byl 10. října 2000 americký herec Richard Gere dotázán v televizi ABC, do role které ženy by se chtěl na 24 hodin převtělit, vybral si jméno Madeleine Albrightová. "Myslím, že Albrightová stále dělá nějaké důležité věci," řekl doslova Richard Gere. Znamená to, že po odchodu z vysoké funkce už tolik důležitých věcí neděláte?

Ne! Dělám, ale je to v trošku jiné sféře. Já si zaprvé, jako soukromá osoba teď můžu dovolit říkat, co si myslím, pronáším plno projevů, píši knihu o svém životě a v ní bude plno věcí o Československu a České republice a také plno věcí, co jsem dělala v době, kdy jsem byla v Organizaci spojených národů a také ve funkci ministryně zahraničí USA. Tak to píšu. Pak jsem předsedkyní instituce, která se jmenuje National Democratic Institute. NDI pracuje po celém světě a podporuje demokracii. Mám hodně práce a tohle jsou jen ty nejdůležitější aktivity. A nyní budu opět učit v Georgetownu na podzim a také mám práci v University of Michigan, Business School s jedním Čechem Janem Švejnarem. Tak dělám plno věcí, které působí také, myslím, na mezinárodní situaci, ale je to trošku jiné, než být v oficiální pozici.

Vy jste zmínila paměti, které píšete. Nemýlím-li se, tak je máte odevzdat 18 měsíců po podpisu kontraktu. Už jsou paměti hotovy?

Ne, nejsou, ale teď přes léto na nich budu pracovat a doufám, že je budu moci odevzdat koncem léta. Věci ale vždycky trvají trošku déle, než si člověk myslí. A to, že tady je tolik věcí, které se staly po hrozných teroristických útocích, které se staly v září, tak já jsem více času věnovala komentování situace. V psaní pamětí jsem ve skluzu, ale doufám, že to bude brzy hotové a doufám, že se to lidem bude líbit. Věřím, že mé paměti budou přeloženy, aby to lidé v Čechách mohli také číst, protože tam bude plno věcí o tom, že jsem rozená Češka.

Která kapitola zmiňovaných pamětí vám dává nejvíce zabrat, se kterou máte nejvíce práce?

Hodně práce práce je s tím, co jsem dělala ve funkci ministryně zahraničí USA, protože jsme byli všude a je to vázané na dokumenty. Bude s tím plno práce a to je velmi důležitá část. Musím to napsat tak, aby to bylo opravdu správné, protože na to jsou dokumenty. Na tom je hrozně moc práce a teď píšu o tom, co jsem dělala vůči Kosovu a všechny konverzace, co jsem měla, jak se to všechno uskutečnilo a jak jsme pracovali, tak to dává hrozně moc práce.

Zmínila jste Kosovo. S odstupem času: Bylo dobré tehdy zaútočit na Jugoslávii?

Myslím, že to bylo hrozně důležité. Neřekla bych však, že jsme "útočili na Jugoslávii", protože Jugoslávie útočila na jiné lidi. To byl ten problém, že Bělehrad vedl válku proti lidem jen proto, že byli Albánci. Bylo hrozně důležité tam pomoci a museli jsme být přísní. Byla to zpráva, aby bylo vidět, že takové situace nemohou existovat v Evropě a ve světě. Já jsem moc ráda, teď před týdnem jsem byla se skupinou amerických Albánců, kteří ještě děkují za to, co Amerika udělala v Kosovu, tak já jsem moc pyšná na to, co se tam stalo.

Tudíž celou operaci byste neoznačila ze strany USA za chybný krok?

Ne, naopak, já si myslím, že to bylo hrozně důležité a myslím, že historie ukáže, že to bylo moc důležité.

Už je to tři roky, co jsou americké jednotky, ale nejen americké jednotky, v Kosovu. Jak dlouho si myslíte, že bude na Balkáně zapotřebí mezinárodní přítomnost?

To já nevím.... Vím, že co se děje, že vojska, kterých je stále míň a míň, ale co je hrozně důležité, aby ta práce byla skončená. To se nemůže takto nechat, to je práce, kde musí celá Evropa a také Amerika pomáhat lidem na Balkáně zase vybudovat nějakou civilní společnost.... Důležité je, aby lidé od toho neodešli, protože všechno bylo vlastně rozdrcené a teď se to musí dát zpátky dohromady a je to práce pro všechny.

Je podle vás pomoc, ať již Spojených států amerických i Evropské unie, respektive Evropy jako takové, Balkánu dostatečná nebo by měla být větší?

Myslím, že je tam zapotřebí dělat více věcí, že se potřebuje pomoc v tom, aby se zase postavily všechny možné mosty, silnice a školy. Aby to všechno bylo dáno zase dohromady. Myslím, že pomoci je hodně, ale tím neříkám, že se toho na Balkáně dělá málo. Mám však pocit, že je taková otrava s tím, že lidé si myslí, že musí teď dělat něco jiného, a pro mě, já o tom mluvím vždycky tady v Americe, že to, co jsme začali, musíme skončit, že nemůže jen tak odejít, když to není hotové.

Dovedete ale odhadnout, kdy by pomoc Balkánu mohla skončit, zda je to otázka několika roků nebo desetiletí?

Já myslím, že je to několik roků. Není to ale práce pro mě. Já nevím, jaké jsou plány USA a naší vlády. Myslím, že ta práce jde docela dobře, že se připravují na volby v Kosovu, v Makedonii. Vývoj na Balkáně je nutné i nadále podporovat. Práce je přitom zapotřebí v jakýchkoliv sférách - nejen podporovat demokracii, ale také tam investovat. Takže tam musí být taková přítomnost Evropanů i Američanů navždy. Nemůžeme si myslet, že ten kousek Evropy, Balkán, tam nepatří, že to nemusí být v celku, jak se na to někdo dívá.

Když se vrátíme k vašemu působení v roli ministryně zahraničí. Po čem se vám v souvislosti s funkcí ministryně zahraničí Spojených států amerických nejvíce stýská?

No, vlastně to, že jsem mohla dělat všemožné věci, které jsem myslela, že jsou důležité nejen pro Ameriku, ale pro jiné lidi ve světě. Co mě nejvíce mrzí, je to, že plno věcí, na kterých jsme pracovali, už nejsou tak důležité a já jsem myslela, že jsou velmi důležité. Tak mě trošku mrzí, že to člověk nemůže dělat navždy. Systém je ale takový, že to člověk nedělá navždy. Já jsem ovšem pracovala v důležitých funkcích osm let, protože jsem také byla velvyslankyní Spojených národů při OSN. Myslím, že osm roků je docela dost, tak ačkoliv se mi po tom stýská, vždycky jsem věděla, že se to nemůže dělat déle než tu dobu. Doufám, že některé věci, na kterých jsme pracovali například v Africe nebo v Severní Americe nebo v Asii, které jsou teď trošku zapomenuté, protože každý myslí jen na terorismus, ale někdo snad vidí, že je to hrozně důležité nejen pro americkou zahraniční politiku, ale pro celý svět, aby nebyli lidi, kteří nemají co jíst, mají hrozné nemoce, nebo neumějí číst. To jsou věci, které jsou důležité nejen ...

Boj proti terorismu.

Ano.

Když jste začátkem roku 2001 opouštěla funkci ministryně zahraničí na poslední tiskové konferenci jste hovořila o tom, že se vám některé záležitosti nepodařilo vyřešit. V této souvislosti jste zmínila iráckého vůdce Saddáma Husajna, kterého jste, a nyní vás cituji doslova: "Zdědila, ale i předala svému nástupci." Proč se vám nepodařilo vyřešit problém Irák a Saddám Husajn?

No, zaprvé nyní mě mrzí, že prezident George Bush starší to tam nedokončil, protože jsme v Iráku měli 500 tisíc lidí nebo takové moc velké číslo těch vojáků, kteří na tom pracovali, že nešli dál. To se nyní jeví, že to byla opravdu škoda, že se to neskončilo v té době.

Tudíž operace amerického prezidenta George Bushe staršího nebyla dokončena a měla skončit svržením Saddáma Husajna?

Myslím, že ano. Když se na to člověk nyní dívá s desetiletým odstupem, bylo by lepší, kdyby už tam nebyl. To, co my jsme zkoušeli dělat, bylo držet sankce, které byly schváleny proti Iráku v době po válce v Perském zálivu a já myslím, že jsme to drželi docela dobře. Problém je vždycky s tím, že není souhlas z jiných zemí, že to je, jak to má pracovat, takže někdo začal mít obchody s Irákem, což my jsme mysleli, že nemá být, a to, co je hrozně smutné, je, že lidi v Iráku, ti obyčejní lidé jsou ti, kteří z toho mají největší problémy a tak já podporuji to, co dělá můj nástupce Colin Powell. Jde o sankce proti Saddámu Husajnovi a lidem okolo něj. Já bych podporovala dělat něco proti Saddámu Husajnovi, ale ...

Co konkrétně?

Já myslím, že by bylo dobré, kdyby byla nějaká akce, která by byla proti Saddámu Husajnovi. Myslím, že ale na to není v současnosti nejlepší doba, protože práce v Afghánistánu ještě není hotová. Další věc je, že nemůžeme dělat jen takovou poloviční práci - nejdříve je třeba dokončit operaci v Afghánistánu. Navíc ve světě není podpora pro nějakou vojenskou operaci proti Saddámu Husajnovi. To to hodně komplikuje. Země okolo Iráku, arabské země okolo Iráku, to vůbec nepodporují. To všechno jsou komplikace. Potřebujeme ty země, aby pracovaly s námi, aby se zase vybudoval Afghánistán. Máme hrozné problémy s Izraelem a Palestinou ...

Na Blízkém východě.

Na Blízkém východě ..... a to je, myslím, věc, která mě nejvíce mrzí, že jsme nemohli naši misi s prezidentem Clintonem dokončit, protože tam jsme opravdu byli moc, moc blízko v Camp Davidu a v těch měsících potom. Prezident Clinton i já jsme na tom pracovali skoro "na celý úvazek", jen na tom jsme pracovali. Mě moc mrzí, že jsme to nemohli dokončit, protože vůbec nepodporuji to, jak je to nyní, jak se s tím zachází teď.

To znamená, že Bushova administrativa udělala chyby a zmařila práci, kterou jste vy s Billem Clintonem nestihli dokončit?

Myslím, že chyba, kterou oni udělali, je, že vůbec nechtěli pracovat s návrhy, které jsme tam nechali. Oni se rozhodli, že to, co jsme my dělali, jen proto, že jsme to dělali my, je špatné. To byla a je hrozná chyba, že se nemohou nechat na Blízkém východě ty věci, jen tak, aby to oni dělali sami, oni to sami neumějí. Potřebuje se to, co tam Amerika může dělat jako, pomáhat v té situaci a Evropané také stále volají Washington, aby s tím něco dělal.

To znamená, že Washington i Brusel by měly být daleko razantnější a měly by více vstupovat do dění na Blízkém východě, podle vašeho názoru?

Já myslím, že nejen teď, ale poslední rok a Evropané to zkoušeli, ale oni to nemůžou dělat a Bushova administrativa se rozhodla, že s tím nechtějí nic mít společného, ne že oni jsou vinni tím, co se tam stalo, to jsou vinni jen ti, kteří tam jsou, ale my jsme tam s tím mohli pomáhat a já myslím, že byla chyba odejít od toho, co prezident Clinton připravil nebo jaké nápady měl. To je chyba....

Po útocích na New York a Washington vstoupily Spojené státy americké do války proti terorismu. Jak hodnotíte její dosavadní průběh?

Zaprvé myslím, že USA to musely udělat, to bylo něco co nemohlo být neodpovězeno, takže to, co se dělo v Afghánistánu s těmi vojsky, to já podporuji. Myslím, že je to dobré. Myslím, že Spojené státy musejí být takový světový ochránce, proti tomu co dělá terorismus. Myslím si ale, že to nemůže být jediná věc, na kterou se musíme soustředit, že nevíme, odkud ten terorismus přišel, nevíme, jak to začíná, takže když člověk mluví o tom, co jsou národní interest ...

Zájem.

Národní zájmy pro Ameriku, je důležité dělat ten kruh trošku větší, musíme myslet na to, co se děje v jiných zemích a nejen říct: "Ty, které jsou s námi, jsou s námi a ty, které jsou proti nám, jsou proti nám." Svět není tak rozdělený na takovou černou a bílou.

Co byste odpověděla na námitku, že pokud by administrativa prezidenta Billa Clintona, včetně vás, důsledněji a razantněji bojovala proti organizacím typu Al-Kajda, nemuselo k útokům na New York a na Washington vůbec dojít?

No, zaprvé to vůbec není pravda, protože my jsme bojovali proti tomu, co jsme my viděli a například, když naše ambasády v Keni a v Tanzanii byly ...

Napadeny.

... napadeny, tak jsme dělali všechno, co jsme mohli a jak víte, my jsme začali proti Usámu bin Ládinovi v Afghánistánu a také v Súdánu a byli jsme kritizováni, protože jsme něco dělali a všechny ty věci, které teď jsou budované, například opatření proti kontům, z nichž je financován terorismus. My jsme dali všelijaké věci dohromady a dělali jsme to, co jsme mohli, s informacemi zpravodajských služeb, které jsme měli k dispozici v té době a já myslím, že jsou teď vidět všechny věci, které jsme my dělali a otázka byla, co se dělo v Americe mezi lednem 2001 a zářím 2001. Já myslím, že to, co se nemůže stát, je popotahovat někoho za to, co se stalo předtím. Důležité je, abychom všichni pracovali na tom, co je možné udělat v budoucnu a poučit se z toho, ale ne najednou z toho dělat takový humbuk, kdo, kdy co udělal atd. Já myslím, že všichni dělali to, co mohli, z informací, které v té době měli.

I vy jste byla Usámou bin Ládinem označena za terč, za nepřítele, máte strach v té souvislosti?

Ne, nemám, já jsem také byla označena panem Miloševičem za terč. Myslím, že člověk je znám nejen od toho, kdo jsou známí a přátelé, ale také lidi, kteří ho nenávidí, tak já myslím, že mám dobrou pozici.

Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je bývalá ministryně zahraničí Spojených států amerických Madeleine Albrightová, s níž hovoříme ze Spojených států amerických. V roce 1999 vstoupila Česká republika do Severoatlantické aliance. Připomeňme si, co při té příležitosti uvedl prezident Václav Havel.

Václav HAVEL /zvukový záznam/: Stáváme se členy Severoatlantické aliance, není to pouze jeden z nejvýznamnějších okamžiků v našem téměř už desetiletém vývoji po pádu komunismu, ale je to i jeden z nejdůležitějších okamžiků celé naší historie, protože jsme nikdy nebyli součástí takto široké, takto pevné a takto závazné bezpečnostní Aliance, která by zároveň ze samé své podstaty respektovala naši svébytnost, vůli našeho národa, tak pevně bezpečnostně zakotveni, jako budeme nyní, jsme nebyli vlastně nikdy.

11. březen 1999 a slova prezidenta České republiky Václava Havla. Evropská média často dávala rozšíření Severoatlantické aliance o Českou republiku, Maďarsko a Polsko už v roce 1999 do souvislosti s rodinnými kořeny Madeleine Albrightové v někdejším Československu. Bylo pro vás obtížné na konci 90. let prosadit rozšíření Aliance o tři státy střední a východní Evropy?

Ne, protože si myslím, že to bylo správné udělat a myslím, že kvůli tomu, že jsem se narodila v Praze, jsem tomu rozuměla lépe a ze začátku si možná lidé mysleli: "Co se tam děje?". Ale to jsem nebyla jen já, to byl prezident Clinton, který to opravdu chtěl udělat a já myslím, že pro mě to nebyla práce jen hlavy, ale i srdce. Jsem hrozně ráda, že se to stalo a myslím, že to bylo moc důležité a je to vidět teď, že je to opravdu hrozně důležité.

Česká média ale v uplynulých třech letech referovala o tom, že Česká republika není dostatečně dobrým spojencem v Severoatlantické alianci. Byly okamžiky, kdy i Madeleine Albrightová zalitovala, že prosazovala rozšíření NATO o tři státy střední a východní Evropy?

Ne, ale litovala jsem trošku, že byly otázky o tom, jak Česká republika to podporuje, jestli ten...

Rozpočet na obranu, ano.

Ano, jestli rozpočet na obranu byl dost velký, jestli opravdu čeští lidé rozumějí tomu, jak je to hrozně důležité, že se toto stalo a vždycky se mě lidé ptali: "Co vlastně ti vaši Češi tam dělají?" Ale pravda je, že je to důležité, protože se stalo, že konec rozdělení v Evropě, to byl konec, a to bylo důležité politicky a také pro důvody Aliance, a tak si myslím, že by bylo lepší, kdyby se Češi, Poláci a Maďaři chovali ještě lépe a ukázali těm novým zemím, které teď chtějí přijít do Aliance, že je to důležité, že ty země musejí dělat to, co podepsaly.

Nedávno americký prezident George Bush a ruský prezident Vladimir Putin podepsali dohodu o vzniku Rady Severoatlantická aliance - Rusko. Považujete ustavenou formu spolupráce mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem za dobrou, nebo k ní máte výhrady?

Já jsem ze začátku..., zaprvé, to, co je důležité vědět, že my jsme také měli takový rozhovor a také jsme měli orgán NATO-Rusko, to, co jsem já udělala, že budou konzultace s Rusy o věcech, které máme společné, kdy je něco, na čem musíme pracovat dohromady, ale že by Rusové nikdy neměli vědět o tom, co ti členové Aliance dělají vevnitř, ale vždycky jsme mysleli na to, že bude víc a víc věcí, kde Rusové a Aliance mohou pracovat dohromady a také jsme pracovali na Balkáně dohromady, takže to vždycky bylo partnerství, že by to bylo větší a větší. Já jsem ze začátku, když toto bylo řečeno Tony Blairem, já jsem ze začátku měla strach, že najednou Rusové budou moci být vevnitř NATO, na jednáních, které jsou jen pro členy, ale pak, já myslím, že to bylo opraveno. Prezident Havel o tomto také psal a já myslím, že to bylo nějak teď rozřešeno trošku lépe, že je to důležité mít konzultace s Rusy, pracovat s nimi na věcech, které můžeme dělat dohromady, ale já vždycky budu mluvit o tom, že oni mohou mít hlas, ale ne veto v tom, co dělají členové. Ale také může přijít doba, kdy Rusové možná budou uvnitř Aliance a budou moci ...

Vy si myslíte, že je opravdu reálné, aby se Rusko stalo členem Severoatlantické aliance?

My jsme vždycky říkali, že je to možné, ale záleží to na tom, jak oni pracují a jestli oni také budou moci dělat ty věci, co jiní členové musejí, ale vždycky to bylo něco, co jsme řekli, že může přijít.

Před Severoatlantickou aliancí je ještě jeden mezník - a to listopadový summit v Praze. Chystáte se na něj?

Ano, já přijedu, ale já přijedu jako obyčejný člověk.

Ne jako čestný host?

Já myslím jako čestný host, ale ne jako delegace, protože prezident Havel dělá takové nějaké setkání všech možných lidí a tam budeme diskutovat, tak já tam budu a už se těším do Prahy.

Nejčastěji je zmiňovana varianta rozšíření Severoatlantické aliance o sedm států. Není to hodně?

Já myslím, že je důležité podporovat ty lidi v těch zemích, kteří chtějí, aby oni byli účastni tomu, co se děje v Evropě, tak já jsem pro toto rozšíření NATO. Já myslím, že to, co bude důležité, je, aby ty země, které tam přijdou, aby to bylo uděláno tak, aby ony opravdu pracovaly na těch věcech, které se musejí dělat v Alianci, vevnitř v Alianci, tak to bude důležité, ale ...

Není přeci jen ale sedm států moc?

Já myslím, že baltské země tam musejí být a pak je otázka, které jiné, jestli například Bulharsko a Rumunsko tam má být.

A co Slovensko? Vy jste nezmínila ...

Slovensko, já myslím, že moc záleží na tom, co se stane na Slovensku ve volbách a já jsem sama viděla předtím, co Mečiar chtěl, a to byla chyba Mečiara, že Slovensko nebylo v té první skupině rozšíření NATO a já myslím, já se nechci plést do vnitřní politiky, ale musím říct, že by to byl hrozný signál, kdyby Mečiar teď zase zvítězil, že to, co je důležité, je, aby Slovensko mohlo být demokratické a pracovat uvnitř v Alianci, tak já bych byla pro Slovensko, ale myslím, že to musí být, aby Slovensko bylo demokratické, aby měli demokratické lidi v čele.

Máte strach, že zvítězí ve volbách na Slovensku Vladimír Mečiar, což ukazují volební průzkumy?

Ono, myslím, že se to stále mění, ale já myslím, že by to byl hrozný signál, kdyby Mečiar zase vyhrál.

Náš rozhovor se blíží ku konci: Máte čas sledovat českou politiku a to, co se děje v Čechách?

Mám, ale nechci to komentovat.

A co vaše případná kandidatura na prezidenta? Vy jste ji odmítla, když jste ještě byla ve funkci ministryně zahraničí Spojených států amerických. Vzdáváte se kandidatury i nadále?

Ano, ovšem, že jo. Já mám hrozně ráda to, kde jsem se narodila a české lidi, ale myslím, že na to nepřijde a že to není správné, že je plno Čechů, kteří to mohou dělat a moc ráda pomáhám a přijedu, ale já jsem Američanka. Myslím, že to bylo moc hezké od prezidenta Havla, že to řekl, ale já myslím, že to opravdu není něco, co by bylo správné pro Českou republiku, pro české lidi a také pro mě.

A máte tip, kdo by se mohl stát nástupcem Václava Havla?

Já myslím, že Václav Havel je jeden z nejdůležitějších a nejlepších lidí, kteří se objevili na scéně, nejen v České republice, ale také na mezinárodní scéně, a není to lehké najít někoho, kdo ho může následovat. Já doufám, že čeští lidi opravdu rozumějí tomu, jaké to pro ně bylo štěstí, že někdo jako Václav Havel se objevil, že pracoval tolik pro české lidi a pro zvýšení morální úrovně Čechů a jak se lidi dívají na Českou republiku, protože on je prezidentem a je to těžké najít někoho, kdo ho může následovat.

Paní Albrightová, děkuji za váš čas, který jste věnovala rozhlasové stanici BBC. Přeji vám z Prahy do Michiganu hezký dobrý den a věřím, že si někdy zase uděláte na BBC čas. Vaše čeština byla perfektní, děkuji.

Děkuji vám, čeština trošku upadla, ale ráda to udělám a myslím, že tomu lidé alespoň rozumějí.

Rozuměl jsem velmi dobře, věřím, že rozuměli i naši posluchači. Budu se těšit, možná až přijedete na summit Severoatlantické aliance do Prahy, že nám opět budete věnovat 30 minut.

Ano, to udělám.

Těšíme se, díky a na shledanou.

Citace rozhovoru v médiích

Albrightová: Nebudu prezidentkou ČR; výhra Mečiara špatný signál

PRAHA 13. června (ČTK) - Možnost, že by se po odchodu Václava Havla ucházela o post české prezidentky, opětovně odmítla bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová. V rozhovoru, který se v pátek chystá vysílat rozhlasová stanice BBC, mimo jiné uvedla, že podporuje velké rozšíření Severoatlantické aliance. Podotkla, že na přijetí Slovenska bude mít velký vliv výsledek tamních zářijových parlamentních voleb.

Albrightová, která šéfovala americké diplomacii za administrativy demokrata Billa Clintona, konstatovala, že má ráda místo, kde se narodila. "Nedojde k tomu, myslím, že to není správné," odpověděla nicméně na dotaz, zda přece jen nezvažuje svoji kandidaturu na post české prezidentky.

Havel kdysi zmínil Albrightovou jako jednu z několika osobností, které by rád viděl jako své nástupce na Pražském hradě.

"Jsem Američanka. Bylo to moc hezké od prezidenta Havla, že to řekl, ale myslím, že by to nebylo správné pro Českou republiku, české lidi a ani pro mě," uvedla.

Zároveň se vyhnula přímé odpovědi na dotaz, koho tipuje za Havlova nástupce. "Havel je jedním z nejdůležitějších a nejlepších lidí, kteří se objevili na scéně nejen v České republice, ale i na mezinárodní. Není lehké najít někoho, kdo ho nahradí," řekla Albrightová.

Skutečnost, že se Slovensko nestalo členem NATO v roce 1999 společně s ČR, Maďarskem a Polskem bylo podle někdejší americké ministryně zahraničí chybou tehdejšího slovenského premiéra Vladimíra Mečiara.

"Byl by to hrozný signál, kdyby Mečiar zase zvítězil. To, co je důležité, je to, aby Slovensko bylo demokratické a pracovalo uvnitř aliance," shrnula Albrightová šance na pozvání Bratislavy do NATO na podzimním summitu aliance v Praze.

Podle stávajících předvolebních odhadů by v zářijových parlamentních volbách na Slovensku mohlo zvítězit Mečiarovo Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS).

Albrightová prezidentkou nebude

Blesk, 14. 6. 2002, strana 2 - Bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová nechce být českou prezidentkou. Možnost, že by se po odchodu Václava Havla ucházela o jeho post, opětovně odmítla. Prezident Havel ji
přitom kdysi zmínil jako jednoho z kandidátů.

"Jsem Američanka. Bylo to moc hezké od prezidenta Havla, že to řekl, ale myslím, že by to nebylo správné pro Českou republiku, české lidi a ani pro mě," uvedla Albrightová pro BBC.

Albrightová: Mečiar může za to, že SR není v NATO

Deník Pravda, 15. 6. 2002, Slovensko - "Záleží na tom, čo sa stane vo voľbách na Slovensku. Musím povedať, že by to bol hrozný signál, keby Mečiar zase zvíťazil," zdôraznila Albrightová.

To, že Slovensko nebolo v prvej skupine krajín, ktoré vstúpili do NATO, je podľa exministerky zahraničných vecí USA Madeleine Albrightovej chybou bývalého premiéra SR Vladimíra Mečiara.

V piatkovom rozhovore pre rozhlasovú stanicu BBC povedala, že sa nechce "pliesť do vnútornej politiky" Slovenska. "Záleží na tom, čo sa stane vo voľbách na Slovensku. Musím povedať, že by to bol hrozný signál, keby Mečiar zase zvíťazil," zdôraznila Albrightová. Za dôležité považuje to, aby Slovensko bolo demokratické a mohlo pracovať vo vnútri aliancie. "Bola by som za Slovensko. Musí byť však demokratické a mať v čele demokratických ľudí," doplnila.

Rozšírenie NATO exministerka podporuje. Malo by byť urobené tak, že krajiny, ktoré sa stanú novými členmi, musia robiť vo vnútri aliancie to, čo je pre ňu potrebné. Albrightová je presvedčená, že NATO musí byť rozšírené o pobaltské krajiny. Otázkou zostáva, ktoré ďalšie krajiny sa majú stať členmi a či medzi nimi majú byť Bulharsko a Rumunsko. Albrightová potvrdila, že na pražskom novembrovom summite Severoatlantickej aliancie sa zúčastní ako hosť.

Albrightová: Na přijetí Slovenska do NATO bude mít velký vliv výsledek zářijových voleb

Rádio TWIST, Bratislava, 13. 6. 2002, 18:00 hodin, Žurnál
A. VARGOVÁ, moderátorka: "Septembrové parlamentné voľby na Slovensku spomenula aj bývalá šéfka americkej diplomacie Madeleine ALBRIGHT."

M. GRENČÍK, redaktor: "Madeleine ALBRIGHTOVÁ poskytla rozhovor rozhlasovej stanici BBC, ktorý odvysielajú zajtra. Okrem iného uviedla, že podporuje veľké rozšírenie Severoatlantickej aliancie. Podotkla, že na prijatie Slovenska bude mať veľký vplyv výsledok septembrových volieb."

P. BÉREŠ, redaktor: "Skutočnosť, že sa Slovensko nestalo členom NATO v roku 1999 spoločne s Českou republikou, Maďarskom a Poľskom, bola podľa nej chybou bývalého premiéra Vladimíra MEČIARA. Bol by to hrozný signál, keby MEČIAR zase zvíťazil. Dôležité je, aby Slovensko bolo demokratické a pracovalo vo vnútri aliancie, - zhrnula Albrightová šance na pozvanie Bratislavy do NATO."

Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC.