Iva
Brožová,
předsedkyně Nejvyššího soudu ČR
Pátek
5. dubna 2002
Poslechněte si rozhovor
v MP3 
Přepis
rozhovoru
Citace
rozhovoru v médiích
Jmenování
Ivy Brožové předsedkyní Nejvyššího soudu a Elišky Wagnerové ústavní soudkyní
provázely v polovině února ostré slovní výpady politiků. Prezidenta Václava
Havla kritizovali především politici ODS, ministr spravedlnosti a vicepremiér
Pavel Rychetský. Ten podpořil slova místopředsedy ODS Ivana Langera, že se
Václav Havel chová jako monarcha.
Pavel RYCHETSKÝ, vicepremiér
/zvukový záznam/: Ani v monarchii by to nebylo možné, já si nedovedu
představit v moderní monarchii, v normálním světě, aby se tak zásadní rozhodnutí
dozvídali nejvyšší ústavní činitelé ze zpráv ČTK, a ne na základě konzultace
nebo alespoň sdělení třeba z kanceláře prezidenta.
Český prezident Václav Havel kritiku poslanců odrazil argumentem, že jmenování
nové předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové a její předchůdkyně Elišky Wagnerové
do pozice ústavní soudkyně konzultoval s lidmi, s nimiž to považoval za nutné.
Václav HAVEL, prezident
ČR /zvukový záznam/: Já postupuji tak jako kdykoliv v minulosti,
držím se ústavy a konzultuji v míře přiměřené se všemi, s nimiž to považuji
za vhodné, konzultuji svá rozhodnutí.
Slova Václava Havla. Nejen o vztahu politiky a justice bude následujících
30 minut. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijala a k mikrofonu
dnes usedla nová předsedkyně Nejvyššího soudu České republiky Iva Brožová.
Vítejte v BBC, hezký dobrý den.
Děkuji, dobrý den.
Máte trému?
Mám.
Je to na vás poznat. 20. března vás prezident republiky Václav Havel
jmenoval předsedkyní Nejvyššího soudu, před jmenování do funkce šéfky Nejvyššího
soudu jste od 1. ledna 2000 působila jako předsedkyně občanskoprávního kolegia
Nejvyššího soudu. Je pro vás obtížné zvyknout si na novou roli?
Naštěstí, opravdu naštěstí nemám prostor pro zvykání, ale vzhledem k již
nabyté účinnosti nového zákona o soudech a soudcích jsme zahlceni přípravami
na jeho realizaci.
O tom bude řeč, o novém zákonu o soudech a soudcích. Pohled do vašeho
profesního životopisu, v letech 1969 - 1974 jste studovala Právnickou fakultu
Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, dnes Masarykovu univerzity,
v roce 1975 jste absolvovala rigorózní řízení a získala titul doktorky práv.
V letech 74 - 75 jste působila u Krajského soudu v Brně jako justiční čekatelka,
v letech 75 - 90 jste byla u Městského soudu v Brně jako předsedkyně senátu.
Poté jste byla poradkyní soudce Ústavního soudu České a slovenské federativní
republiky. Koncem roku 1999 po několikaměsíční pracovní neschopnosti jste
rezignovala na funkci soudkyně Ústavního soudu, kde jste působila od roku
1993. Stalo se vám během té dlouhé profesní kariéry soudkyně, že jste někdy
zapochybovala o tom, že existuje něco, co my laici nazýváme spravedlnost?
Ne, o spravedlnosti jsem nikdy nezapochybovala, ani na vteřinu, a to bude
tím, že tu kategorii spravedlnosti nejen já, ale myslím si, že všeobecně
nazíráno, nelze absolutizovat, je třeba vždycky k ní přistupovat jako k
jakési cílové kategorii, takže ten ideál spravedlnosti lze pouze více nebo
méně naplňovat, důležité je, aby ze strany soudců vždycky nastoupilo maximální
úsilí v tomto směru.
Jsou to velká muka hledat ono úsilí, onen absolutní, abstraktní cíl?
To vůbec nejsou muka, to je naopak něco, co tu práci činí naprosto jedinečnou
a co vám pomáhá v podstatě přijmout vlastní rozhodnutí, ztotožnit se s ním,
protože jakákoliv pochybnost o tom, zda to rozhodnutí bylo spravedlivé,
znevěrohodňuje to rozhodnutí.
Vy jste se funkce předsedkyně Nejvyššího soudu České republiky ujala
ve chvíli, kdy právní normy týkající se justice procházejí radikálními změnami.
Od 1. ledna 2001 platí novela trestního řádu, od 1. dubna pak vstoupil v
platnost zákon o soudech a soudcích a Česká republika má také zákon o správním
soudnictví, na který velmi dlouho čekala. Na kterou část, a vy už jste to
naznačila v té vaší první odpovědi, na kterou část revolučních změn se během
prvních měsíců ve funkci Nejvyššího soudu chcete zaměřit především?
Nechci, prostě musím, je to ten nový zákon o soudech a soudcích. Ale je
pravda, že jakkoliv se snažíme, abychom ho v těch lhůtách, na které pamatují
přechodná ustanovení, realizovali, tak máme pochybnosti ...
S čím?
O tomto soudcovském zákonu, je to jednak v těch otázkách hodnocení odborné
způsobilosti soudců s možností ukončení jejich profesní kariéry, to je cosi,
co skutečně považujeme za zasahující do nezávislosti soudů a ...
Vy jste, paní předsedkyně, kritizovala ten zákon už při jeho zrodu, všichni,
téměř všichni soudci jej kritizovali už při jeho zrodu. Změnily se vaše
připomínky v souvislosti s tím, že teprve teď vstoupil v platnost a platí
několik dní?
Tak ty principiální připomínky se nezměnily, já dál trvám na tom, že to
hodnocení odborné způsobilosti s možností ukončení profesní kariéry je prostě
protiústavní a zrovna tak mám zato, že státní správa v důsledku dělby moci
prostě nemůže mluvit do odborné způsobilosti, ani nemůže soudcům vnucovat
svůj systém vzdělávání.
Evropská komise v uplynulých letech ve svých pravidelných hodnotících
zprávách kritizovala velmi ostře především stav justice, teď pomiňme zákony
o soudcích a soudech. Loni hodnotila komise tuto oblast lépe, nicméně komise
i v té zprávě za rok 2001 konstatovala, že je nutné klást větší důraz na
urychlení soudních procesů a také na vzdělávání soudců, jak se chcete vypořádat
s tím úkolem, který popsala Evropská komise, tedy urychlení soudních procesů
v Česku?
Pokud jde o tu otázku urychlení soudních procesů, tak v tomto směru jak
listina, tak Mezinárodní úmluva o ochraně lidských práv a svobod zakotvuje
právo občana na spravedlnost v přiměřené době, ale judikatura k těmto ustavením
..., judikatura Evropského soudu pro lidská práva je ale taková, že říká,
že je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby ochrana byla rychlá
a účinná.
Ale zjevně Česká republika onu organizaci nezvládá zcela dobře z té kritiky.
Ano, já tím chci jen říct, že to není ani tak problém soudů jako takových,
ale je to opravdu věc ministerstva a státu, které má vytvářet podmínky pro
to, aby toto soudnictví mohlo tímto způsobem, tedy rychle a účinně fungovat.
Záleží, zda tlačíte a budete tlačit jako předsedkyně Nejvyššího soudu ministerstvo
spravedlnosti, státní orgány, možná i ministra k tomu, aby ty podmínky byly
lepší.
To samozřejmě učinila moje předchůdkyně a budu v tom pokračovat i já. To
jsou otázky materiální vybavenosti, ale i personální, a to nejen co do počtu
těch odborných pracovníků, ale přímo co do počtu soudců.
Možná hříšná myšlenka, myslíte si vy osobně, že český stát práci soudců
komplikuje záměrně, aby je měl v hrsti?
Já si nemyslím, že to je záměr, spíš si trochu myslím, že teď ta situace,
ten zákon tak, jak stojí s tou náročností v poměru k těm soudcům, je výsledkem
dlouhodobější situace, kdy v té společnosti přetrvávala nespokojenost s
rozhodnutími soudu, protože celá společnost byla vystavena před celou řadu
společenských přeměn a ty soudy nestihly dostatečně rychle a adekvátně reagovat.
Rozumím vám správně, že politici si nespokojenost veřejnosti se soudy
vzali jako alibi pro to, aby justici přimkli ke svému lůnu, řečeno metaforicky.
No víte, vy to říkáte metaforicky, ale vedete mě tam, kam nechci. Já z té
vaší otázky rozumím tomu, že máte na mysli jakési politické ovlivňování
justice. Tak já v tomto směru bych chtěla zdůraznit, že jsem nezaznamenala
žádnou obecnou tendenci k ovlivňování vlastní rozhodovací činnosti soudů.
Samozřejmě, že některé konkrétní situace se tak mohou jevit, ale jen jevit.
Počkejte. To je zásadní téma, ke kterému bych se velmi rád vrátil a budeme
si to dokumentovat na konkrétních případech, zda se to jeví, nebo zda je
to ovlivňování skutečné. Když ještě zůstaneme u délky procesu, soudních
procesů, jen pro ilustraci například u Okresního soudu v Chomutově čeká
na vyřízení 13 tisíc případů občanskoprávních či majetkoprávní sporů a další
tisícovka případů na úseku trestním, odborníci u soudu na severu Čech jsou
vlekoucím se problémem. Dá se s tím z vaší strany, a teď rozumějme ze strany
předsedkyně Nejvyššího soudu, něco udělat?
No, myslím si, že je to tak ,jak jsem již říkala, je to otázka té materiální,
personální vybavenosti a samozřejmě i té odborné připravenosti.
Počítáte tedy s tím, že ještě na stávajícího ministra, lidově řečeno,
chcete tlačit, aby se materiální vybavenost soudců a jejich postavení zlepšilo?
Samozřejmě, protože jen tudy vidím cestu ke zlepšení. Prostě se musí v tom
rozpočtu najít ty peníze na to, aby se zlepšila materiální vybavenost, aby
tam byl i co do personálního vybavení nejen ten, abych tak řekla, obslužný
aparát dostatečně zastoupen, nejen početně, ale i kvalifikovaností, a totéž
platí i o soudcích, prostě místa pro ty soudce a platy pro ty soudce, kteří
tam chybí, se najít musí.
Už jste se setkala s ministrem spravedlnosti Jaroslavem Burešem a rozebírala
tento problém?
Ještě nesetkala.
Kdy se setkáte?
No, protože podle té nynější platné právní úpravy on má právo zúčastnit
se jednání pléna a toto první plénum se bude muset zabývat realizací toho
nového zákona o soudech a soudcích přijetím jednacího řádu, tak při této
příležitosti on dostane pozvánku a patrně jí využije, Brno navštíví a bude
účasten na tomto plénu projednávajícím, eventuálně schvalujícím, jednací
řád.
Vy už jste v předchozích odpovědích hovořila téměř stejně jako předseda
Soudcovské unie Libor Vávra. Ten odkazuje při debatách o rychlosti řízení
a řešení případů u českých, moravských a slezských soudů na nízkou kvalitu
odborného servisu soudů a doslova říká: "Kvalita a ohodnocení odborného
servisu soudu jsou podceněny, to zatěžuje nejen soudce, ale zejména účastníky
řízení. Rychlost soudního projednávání může zdržovat v řádu týdnů samotné
vypravení a zpracování soudního spisu." Tedy předpokládám, že souhlasíte
s tímto názorem?
Ano.
Je to podle vás největší úkol pro budoucího ministra spravedlnosti, ještě
získat navýšení prostředků ve státním rozpočtu na lepší ohodnocení především
toho technického a odborného servisu soudů jako takového?
Myslím, že toto je úkol přetrvávající, toto je chronický problém v té justici.
Kolik byste potřebovali zhruba řádově, o kolik navýšit?
To doposud nejsem v tomto směru nijak vybavena žádnými podklady, které by
mě opravňovaly k tomu učinit nějaké vyhodnocení a prezentovat nějakou sumu.
Když byla 14. března hostem pořadu Interview BBC vaše předchůdkyně ve
funkci předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová, k vašim úkolům doslova
řekla:
Eliška WAGNEROVÁ, místopředsedkyně
Ústavního soudu /zvukový záznam/:Ale já vám to řeknu takto, můj nový
nástupce nebo já bych byla ráda, kdyby pokračoval především v tom, že se
bude snažit tak důsledně a usilovně, jako jsem se snažila já, o to, aby
soudní moc byla skutečně nezávislou, aby soudci zůstávali nestranní, aby
dál pracoval na mechanismech, která já jsem nastartovala uvnitř soudu, aby
ustál tlaky ze strany exekutivy, zákonodárců.
Slova Elišky Wagnerové o úkolech její nástupkyně, tedy Ivy Brožové. Už
to v tomto rozhovoru padlo, nový zákon o soudech a soudcích platí od 1.
dubna, jak chcete, když je tady platná právní norma, kterou vy v současnosti,
jak jste naznačila, uvádíte v život, o soudech a soudcích, pracovat na posilování
nezávislosti soudců, na exekutivě, když ona právní norma ji nějakým způsobem
vymezuje?
Tak my v tuto chvíli nemůžeme, než jak jsme podle ústavy vázáni zákonem,
tak ten zákon naplňovat, nicméně naprosto sdílím to, co předeslala paní
doktorka Wagnerová, totiž, že je potřeba permanentně dbát na to, aby tu
bylo oddělení moci, výkonné moci, soudní, jenže v tuto chvíli my už nemůžeme
konat preventivně, dneska už je v podobně zákona o soudech a soudcích dílo
dokonáno, takže teď půjde jen naplnit její slova a její přání, ale do budoucna
teprve v tom, co nás očekává.
Prezident republiky Václav Havel nicméně už podal stížnost k Ústavním
soudu právě na nový zákon o soudech a soudcích, myslíte si, že jeho stížnost
bude úspěšná a je to, co by vám jako soudcům mohlo pomoci?
Já si dovolím být velmi optimistická, já jsem o tom přesvědčena.
A není to tak, že soudci Ústavního soudu budou podjatí, protože to jsou
zkrátka soudci?
Tak to kolegium, to plénum soudců Ústavního soudu, oni jsou sice všichni
soudci, ale jsou tam zastoupeni soudci, myslím, jen ve třech osobách, pak
jsou tam profesoři práv, pak jsou tam praktici, advokáti a i podnikový právník
tam je, tuším jeden, takže se domnívám, že toto nařčení nevystihuje situaci.
Nedá se nic dělat, ten Ústavní soud je přeci jen politickým tělesem, nicméně
jeho metoda, jakou pracuje, musí být nezávislá, čili tam se nejlépe hodí
to, že jsou to soudci, ale tím se to vyčerpává.
Když hovoříme o uplatňování zákona o soudech a soudcích v praxi v České
republice, tak asi nejpodstatnějším, co v současnosti vy musíte naplnit,
je ustanovení soudcovských rad, které jsou v tom zákoně formulovány jako
poradní orgány. Když zákon o soudech a soudcích vznikal, vy jste soudcovské
rady nazvala, a teď cituji doslova, "sověty", trváte i dnes na tomto označení?
Netrvám, protože tam došlo k výraznému posunu. Ony tehdy měly exekutivní
pravomoci, ale ty ...
Soudcovské rady vám v současnosti už nevadí?
Dnes tak, jak se posunuly vysloveně do té poradní roviny, kdy všechny ty
jejich kompetence jsou uvozeny slovy "vyjadřuje se", teď to nemám k dispozici,
nebo "doporučuji", ale většinově je to prostě navozeno, ty kompetence, jen
tím právem vyjádřit se.
Není to tedy v současnosti, co se ..
Což naplňuje ten požadavek, že jsou pouhopouhým poradenským orgánem, takže
ten předseda soudu je ten, kdo tam má tu rozhodovací pravomoc.
Není to tedy v současnosti ten nejspornější bod, který byste u nového
zákona o soudech a soudcích kritizovala v první řadě?
Ne, ne, opravdu je to, znovu opakuji, ten problém toho hodnocení odborné
způsobilosti s možností ukončení profesní kariéry, ten problém té ingerence
státní správy do té odborné způsobilosti, do hodnocení odborné způsobilosti
a dále je to ten problém toho systému vzdělávání, který je pod patronátem
zase té státní správy.
Další téma, a už jsem jej naznačili - justice a politici. Vaše jmenování
předsedkyní Nejvyššího soudu a jmenování Elišky Wagnerové ústavní soudkyní
provázely v polovině února právě ostré slovní výpady českých politiků. Prezidenta
Václava Havla kritizovali především politici ODS, dále pak ministr spravedlnosti
Jaroslav Bureš a vicepremiér Pavel Rychetský. Ministr spravedlnosti v několika
veřejných vystoupeních zpochybnil i vaši odbornost pro výkon funkce předsedkyně
Nejvyššího soudu. Tady jsou slova Jaroslava Bureše z 18. února:
Jaroslav BUREŠ, ministr
spravedlnosti ČR /zvukový záznam/: Je to velmi slušná dáma, ale,
to říkám zcela jednoznačně a za svými slovy si stojím a nechť mi klidně
někdo vytkne, že se dopouštím nepatřičného hodnocení, nemyslím si, že si
získala v budově Nejvyššího soudu tu pozici nezpochybnitelného odborníka.
Ostatně to nelze učinit za tak krátkou dobu, kterou paní doktorka Brožová
v budově Nejvyššího soudu přebývá.
Slova ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše z 18. února. Soudcovská unie
se koncem března proti těmto slovům ohradila, podle prezidenta Soudcovské
unie Libora Vávry ministr spravedlnosti překročil pravidla dělby moci ve
státě, vy si myslíte totéž, byť jste se politiků už v předchozích 20 minutách
zastávala?
No tak, jednak začnu u toho zpochybnění mé odborné způsobilosti a možná
to není zcela taktické začít u sebe, ale fakt je ten, že jsem sedm let byla
soudkyní Ústavního soudu a měla jsem právo rušit rozhodnutí soudu obecných
stupňů, včetně rozhodnutí Nejvyššího soudu. Je také pravda, že obecné soudy,
včetně Nejvyššího soudu, s přijímáním rozhodnutí Ústavního soudu měly problémy,
a to problémy v tak extrémní rovině, že v novinách se psalo o válce mezi
soudy.
Teď nerozumím tomu, kam svými slovy směřujete, jestli podporujete ministra
spravedlnosti ...
Směřuji k tomu, že se snažím vysvětlit ten problém s tou autoritou. Prostě
přístupy k právu Ústavního soudu přeci jen byly výrazně jiné, než bylo a
dosud asi je převládající v soustavě obecných soudů. Zatím Ústavní soud
od počátku právo vnímal v hodnotovém kontextu, tedy z pohledu základních
lidských práv a svobod, obecná justice spíš tendovala k pozitivistickým
přístupům k právu, to znamená, že přeceňovaly význam textu zákona.
Aby i laici, kteří nejsou právními odborníky, rozuměli vašim slovům,
tedy pochopil jsem správně, že můžete mít menší míru autority kvůli tomu,
že jste byla u Ústavního soudu, kde se jinak uplatňuje chápání práva?
Ano, to právo tam přeci vychází, propouští tam mnohem více přirozeno-právní
aspekty a to je ten moment, který se může zdát z pohledu toho obecného soudnictví,
které tolik let vězelo, 40 let, v tom pozitivistickém nazírání na právo
jako ne dost odborné.
Tedy chcete tím říci, že si autoritu chcete vydobýt především tím, že
do rozhodování, ať už Nejvyššího soudu, ale i soudů nižší instance, chcete
zavést spíš přirozené právo a jeho výklad, než to technokratické, které
ostatně kritizuje i Václav Havel.
No samozřejmě, to totiž je něco, co všude v těch stabilních demokraciích
již dávno funguje.
Jsou ale čeští soudci na tuto přeměnu myšlenkově připraveni?
Já myslím, že postupně lze říci o tom, že se ty tendence k tomu hodnotovému
nazírání na právo stále více prosazují, že dnes už jsme skutečně dál, že
ten Ústavní soud v tomto směru vykonal obrovské dílo, že se pomalu do té
Evropy přibližujeme.
Abychom ale nezamluvili ono vystoupení prezidenta Soudcovské unie Libora
Vávry, který kritizoval ministra spravedlnosti, že překročil pravidla dělby
moci ve státě, že jako exekutiva nemá co hodnotit profesní způsobilost kandidáta
a do budoucna, respektive v současnosti už předsedkyně Nejvyššího soudu.
Bylo to porušení dělby moci podle vašeho názoru?
No podívejte se, je pravda, že podle článku 10 úmluvy svoboda projevu končí
tam, kde začíná autorita a nezávislost soudní moci, ale to je jedna stránka
věci. Druhá stránka věci je, a to také považuji za zcela přirozené, totiž,
že v každém státě existuje snaha politických stran o ovlivňování v oblasti
obsazování klíčových míst v justici, protože tam prostě přirozeně chtějí
mít takové soudce, kteří reflektují jejich politické cíle.
Posiluje se podle vás v poslední době ona snaha české politické elity
zvýšit tlak na justici, posiluje se v poslední době?
No ona se, prostě já bych nechtěla mluvit o politickém ovlivňování justice,
to rozhodně ne, protože jak už jsem se na počátku zmínila, prostě žádná
obecná tendence k politickému ovlivňování vlastní rozhodovací činnosti,
to tady nemohu potvrdit.
Počkejte. Jak ale chápat ostrá vystoupení politiků k jednotlivým kauzám,
které přeci soudci sledují, poslední významný případ je kauza podnikatele
a bývalého tenisty Milana Šrejbera. Městský soud vydal 13. března příkaz
ke Šrejberově zatčení, Šrejber byl v té době v plzeňské nemocnici, kde se
podrobil zákroku, údajně operaci nosních dutin, den poté vystoupil na mimořádné
tiskové konferenci předseda Občanské demokratické strany Václav Klaus.
Václav KLAUS, předseda
ODS a Poslanecké sněmovny /zvukový záznam/: Den po vážné operaci v
plzeňské vojenské nemocnici byl přímo z lůžka vytažen policií a eskortován
do pankrácké věznice. Praktiky tohoto typu nepatří do demokratické společnosti,
spíše by se hodily do hlubokého komunismu.
To jsou doslovná slova předsedy Občanské demokratické strany Václava Klause
ze 14. března. Navíc několik dní poté podal ministr spravedlnosti Jaroslav
Bureš kvůli případu Šrejber podnět pro porušení zákona k Nejvyššímu soudu.
Toto není podle vás případ politického ovlivňování?
Já vám na to odpovím, jedna vlaštovka jaro nedělá. Prostě o obecné tendenci
zde nelze mluvit a pokud jsou tu některé konkrétní situace, které se tak mohou
jevit a to je přesně ta, kterou vy jste teď zmínil, tak znovu vycházím z toho,
že může jít jen o jevovou stránku věci, protože tato individuální ...
Nemá praktické důsledky?
Ne, tato individuální situace totiž vůbec nemusí mít politický podtext, tam
opravdu mohlo jít o podtext humánní a ten zdravotní stav toho pana Šrejbera,
to já nemohu vyloučit, ale nemohu to ani potvrdit, takže jakkoliv tu tento
případ je, tak vzhledem k tomu, že to je přeci jen ojedinělá situace a nevíc
nemusí mít ...
Co je ojedinělé?
Navíc nemusí mít politický podtext, ale opravdu jen ten lidský, tak bych se
nesnažila to zevšeobecnit.
Počkejte, ale politici vystupují k některým významným případům, oni nevystupují
běžně k případům řadových občanů. Pokud by politici vystupovali a zabývali
se humanitárními stránkami jiných případů, tak je to možné chápat, ale souvisí-li
ten případ s politikou, kdy to je jeden nebo to byl jeden z výrazných dárců
...
Podívejte se, já jsem představitelkou justice a toto bych přeci jen sklouzávala
do jakýchsi spekulativních oblastí.
V každém případě toto nemůže ovlivnit rozhodování soudců, takové výroky,
i výroky ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše v Lidových novinách, kde
vysvětluje téměř detaily, proč podal stížnost pro porušení zákona k Nejvyššímu
soudu, tedy k vám?
Já se na to nemohu dívat nebo to hodnotit, jestli to ovlivní nebo neovlivní,
já se snažím jen zdůraznit, že pořád tato justice funguje podle mého přesvědčení
na principu právního státu, kde to politické ovlivňování jako obecná tendence
tady neexistuje.
Ale u jednotlivých případů nemůžete vyloučit ono ovlivňování?
Ale to jsou jen ty jednotlivé případy a ty jednotlivé případy nelze přeceňovat,
jejich význam. Pro mě je důležité, že podle mých poznatků nejde o žádnou obecnou
nebo převažující tendenci.
Říká Iva Brožová, nová předsedkyně Nejvyššího soudu. Děkuji za váš čas a někdy
příště na shledanou.
Soudci přišli o nedotknutelnost
Lidové noviny, 10. 4.
2002, strana 4 - Každý soudce, který od pondělí minulého týdne nastoupil do
funkce, bude za tři roky přezkoušen z toho, jak dobře vlastně soudí. A zkušené
soudce čeká něco podobného každých pět let. Pokud se ukáže, že neznají právo,
nebo, že jsou jejich rozsudky často plné chyb, budou muset od soudů odejít.
Jde o poměrně převratnou novinku, která platí od prvního dubna. Přišel s ní
ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš, který prosadil nový zákon o soudech
a soudcích. Už první ministr spravedlnosti současné vlády Otakar Motejl (nynější
ombudsman) ale přišel s podobnou myšlenkou.
Přezkušování má podle jeho i
Burešova názoru "očistit justici od těch, kteří mají stovky nevyřízených spisů
a téměř každé jejich rozhodnutí je odvolacím soudem zrušeno. Prostě od těch,
kteří se na tuto práci nehodí."
Motejl tehdy odhadl počet takových soudců
asi na pět procent. Soudce bude nejdříve přezkušovat předseda jejich soudu.
Bude chtít vědět, jak dobře znají zákony a jak jsou schopni používat své znalosti
v praxi. Soudce po takové zkoušce dostane jednu ze tří známek. Buď projde
jako výtečný, vyhovující nebo nevyhovující. V posledním případě se budou muset
přezkoumat i všechna rozhodnutí takového soudce. Nevyhovující soudce se nakonec
dostane před Radu. V ní budou sedět nejen soudci, ale například advokáti,
nebo profesoři právnických fakult. Pokud i Rada uzná, že se soudce nehodí
pro rozhodování o lidských osudech, navrhne jeho odvolání.
Až do konce letošního
března nebylo možné odvolat soudce proto, že odborně nezvládal svou profesi.
Soudci jsou jmenovaní na doživotí a pokud úmyslně neporušovali justiční pravidla
a "dbali soudcovské důstojnosti", nemuseli se obávat, že by přišli o svůj
talár. Proti Burešovu zákonu o soudech a soudcích se zvedla na poměry české
justice poměrně velká vlna protestů. Zákon se nelíbí Soudcovské unii.
Silně proti byla bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová, která
se nedávno stala soudkyní Ústavního soudu. Naposledy zaprotestovala její nástupkyně
Iva Brožová. "Otázka hodnocení odborné způsobilosti soudců s možností ukončení
jejich profesní kariéry je cosi, co považujeme za zasahování do nezávislosti
soudů," prohlásila v pátek Brožová v rozhovoru pro BBC.
Soudci, kteří proti
přezkušování protestují, podle prezidenta Soudcovské unie Libora Vávry jsou
jich stovky, tvrdí, že ministru spravedlnosti zůstala nebezpečná pravomoc
předvolávat soudce k "vědomostním zkouškám". "Dokáži si představit situaci,
že by této vazby mohl někdo zneužít k určitému nátlaku," řekl například místopředseda
plzeňského krajského soudu Pravoslav Polák.
Tou situací by mohla být situace,
kdy by ministr-člen politické strany nechal přezkoušet soudce, který by ve
stejné době soudil například hlavního sponzora dané strany. Ministr Bureš
tento scénář považuje za nemožný. Rady, které budou odbornost soudců prověřovat,
budou podle něj na ministrovi nezávislé. Proti zákonu se také postavil prezident
Václav Havel, který začátkem března podal ústavní stížnost a navrhl zrušení
právě zmíněného přezkušování.