Monika Pajerová, předsedkyně strany Naděje
Úterý 16. dubna 2002

Poslechněte si rozhovor v MP3

Přepis rozhovoru


O přízeň voličů se v červnových volbách do Poslanecké sněmovny má ucházet 29 stran a hnutí, oproti parlamentním volbám před čtyřmi lety je to dvojnásobný počet politických uskupení. Předvolební průzkumy však zatím nedávají novým stranám moc šancí na úspěch. Ředitel Střediska empirických výzkumů, sociolog Jan Hartl však nevylučuje, že by o některé z nových politických uskupení mohli nakonec voliči projevit zájem.

Jan HARTL, ředitel Střediska empirických výzkumů /zvukový záznam/: Ty nové subjekty mají totiž šanci uspět tehdy, když budou kvalitní a když se silou své myšlenky a silou svých osobností na ten politický trh skutečně proderou.

Sociolog Jan Hartl však dodává, že přesvědčit voliče bude obtížné. Nejen o šanci nových stran v červnových volbách do Poslanecké sněmovny bude následujících 30 minut. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijala a k protějšímu mikrofonu usedla předsedkyně strany Naděje Monika Pajerová, hezký den, vítejte v BBC.

Dobré odpoledne.

Strana Naděje je mezi 29 partajemi a politickými hnutími, které se ucházejí o hlasy voličů v červnových volbách do Poslanecké sněmovny, čeští, moravští a slezští voliči tak budou mít letos na výběr z dvojnásobného množství politických stran a hnutí, o čem podle vás toto číslo vypovídá?

Já si myslím, že je to jeden z úspěchů opoziční smlouvy, že se asi ODS a sociální demokracie některé věci za ty čtyři věci povedly, oni usilovali o to, aby se tady změnil volební systém, aby se tady změnila ústava a hlavně usilovali o to, aby se tady vytvořily pouze dva bloky, aby monopol jedné strany nahradil monopol dvou stran, které už by se jen střídaly, a přizpůsobili tomu všechno, včetně těch volebních kaucí, které nesmírně snížili a zvedli naopak příspěvek za voličské hlasy, takže to iniciovalo mnohé dobrodruhy a lidi z různých důvodů a z různých motivací, aby si založili politickou stranu tak jako se zakládá živnostenský podnik.

Vy se považujete také za dobrodruha?

Já se nepovažuji za dobrodruha, já musím říct, že Naděje vznikala skoro dva roky a vznikala s jasnou zprávou nebo s jasným posláním, přivést do politiky nové lidi, kteří se budou chovat novým způsobem a kteří změní ten strašlivý poetický styl, který tady už máme nejméně čtyři roky, možná déle.

Vy jste ale, pokud jsem dobře rozuměl vašim slovům, vy jste část z těch 29 partají a politických hnutí, která budou kandidovat označila za dobrodružná?

Tak já nevím, já vycházím z toho, že když jsme minule poprvé seděli v České televizi v tom pořadu Bez imunity, který myslím velmi dobře charakterizoval Marián Kyš ve včerejším článku pro Lidové noviny, tak divák České televize, který se dívá na publikum, které nápadně připomíná Kotel a kde vedle sebe Sládkovi republikáni se Zelenými a třeba s lidmi z Naděje, to je naprosto nesourodé společenství a bůhví jestli to není záměrem vedení České televize, aby takto diskreditovalo ty demokratické strany a předvedlo lidem, že jsou to vlastně všechno takoví šílenci, že zaplaťpánbůh, že tady máme tu opoziční smlouvu, tu ODS a tu sociální demokracii, na které se můžeme spolehnout.

Jak velkou roli ve zmiňovaném počtu 29 podle vás hraje skutečnost, která byla pro Československo charakteristická i za první republiky, že než aby se lidé angažovali ve stávajících politických stranách a byli jejími řadovými členy, tak raději budou předsedou, místopředsedou či pokladníkem nějaké menší strany?

Je fakt, že jste narazil na takovou zajímavou věc, kterou se určitě lišíme třeba od Francie nebo od Německa nebo jiných evropských zemích. Tady v bývalém Československu a později v České republice nikdy nedošlo k tomu, aby skutečně opozice vystřídala pozici, aby tady skutečně vládla vláda, která má jasný mandát, menšinový nebo většinový, a která je kontrolována opozicí, vždycky se tady uplichtila nějaká plichta, ať už to byla ta prvorepubliková velká čtyřka, pětka, později samozřejmě protektorátní vláda, pak takové to zvláštní období 45, 48, které asi nemůžeme nazvat klasickou demokracií ...

Teď ale uhýbáte od počtu demokratických stran.

Říkám, že Češi mají takovou tendenci vždycky se snažit být u toho a často dělat raději kompromisy než se ocitnout třeba dočasně v pozici, která není tomu člověku nebo tomu společenství příjemná. Já jsem raději v opozici, ale jestliže je to opozice jasná, čistá, neuzavírám žádné pakty, neuzavírám žádné dohody, nesnažím se za každou cenu dostat k moci ...

Proto jste musela zakládat politickou stranu, nebylo možné si vybrat ve stávajícím politickém spektru?

To je velmi dobrá otázka a musím říct, že jsme jí hodně dlouho zvažovali a když říkám my, tak myslím lidi, kteří se mnou tu stranu zakládali a založili, tzn. lidi, kteří začali kolem Dřevíčské výzvy před dvěma lety přemýšlet o tom, jak tuto zemi dostat z těch dluhů a ekonomické krize, později se sdružovali kolem "Impulsu 99", to byla spíše jakoby politologicko-sociologická skupina, až potom se to hodně projevilo kolem "Děkujeme, odejděte", a to už byla vysloveně protestní občanská skupina, která říkala: "Pánové, děkujeme vám, něco jste tady udělali, ale teď už to opravdu stačilo, odejděte." A tito lidé, titíž lidé se často sešli při obraně České televize před ODS, která se tam snažila dosadit své vedení a částečně se jí to bohužel nakonec podařilo.

Ale tito lidé vyjednávali, že vstupuji do vaší řeči, se stranami bývalé čtyřkoalice.

Chci právě říct, že jsme velice zvažovali, protože jak vidíte to společenství je poměrně různorodé, jsou tam lidé, kteří přišli původně ze studentského hnutí z roku 89, lidé z různých občanských skupin a iniciativ, jsou tam lidé, kteří jsou o generaci starší než třeba já a kteří zakládali "Impuls 99", jsou tam lidé velmi radikální, přímí, pak jsou tam lidé, kteří jsou spíše jakoby lidmi konsensu, a kteří právě hledali možnost jak bychom mohli ovlivnit k lepšímu nějakou stávající poetickou stranu.

Nebylo tedy vyhnutí ovlivnit k lepšímu stávající politickou stranu, bylo nutné založit úplně novou?

Věřím tomu, že to bylo nutné, protože my jsme to zkusili, my jsme vyjednávali několikrát s ještě bývalou čtyřkoalicí, s Unií svobody, měli jsme několik jednání ještě jako občanské iniciativy "Děkujeme, odejděte" a "Impuls 99", třeba o tom když se právě sestavovala nová rada pro Česku televizi, tak jsme jednali se čtyřkoalicí a chtěli jsme, aby se prosadilo to, jedna třetina lidí z Poslanecké sněmovny, jedna třetina ze Senátu, jedna třetina jmenovaná prezidentem, protože jsme prostě věděli, že jinak se ta situace zvrhne, což se také nakonec stalo.

To ale například Unie svobody prosazovala, proč tedy část lidí nevstoupila do Unie svobody, část třeba křesťansky orientovaných do KDU-ČSL?

Jako určitě to byla varianta, po určitou dobu to určitě byla varianta, ale bohužel se ukázalo, že i koalice jede v tom paktu s těmi velkými stranami, které jsem tady už jmenovala, prostě tím, že jak v Unii svobody, tak v lidové straně převážili lidé, kteří jsou velice spjatí s tím co se tady dělo v 90. letech, kteří buď seděli v koaličních vládách s ODS, jako lidovci, nebo tam seděli jako bývalí členové ODS a tito lidé bohužel, například v Unii svobody nabyli vrchu a určují směřování té strany, teď jsou navíc ve vleku strany lidové a nikdo nemůže vyloučit, že budou spolupracovat buď s ODS nebo se sociální demokracií ...

Hovoříte o Haně Marvanové a Ivanu Pilipovi?

Tak právě Hana Marvanová je, myslím si, v poměrně komplikované situaci, nevím co udělá, nevidím jí do duše, nechtěla bych být na jejím místě, protože si myslím, že je v seskupení, kde řada lidí je velmi slušných, poctivých, opravdu chtěli nově dělat politiku a pak je tam řada lidí, kteří trčí nohama v té bývalé ODS a nikdy se nepřizpůsobí.

Kdo tam trčí nohama? Proč vy jste třeba nevstoupila do Unie svobody a raději založila vlastní stranu?

Tak já bych nerada někoho jmenovala, ale zdá se mi, že celkově je třeba přivést lidi nové, kteří nejsou v politice 10, 11, 12 let, že je potřeba tady přivést lidi, kteří doteď vykonávali nějaká obyčejná občanská povolání, třeba byli kdysi ve studentském hnutí nebo v Občanském fóru, ale jinak se neangažovali, mají čistý štít, nejsou to bývalí komunisté, nezapletli se do žádné korupce a myslím si, že jedině tito noví lidé tady mohou přinést nějaký nový styl.

Lídr vaší strany pro Středočeský kraj, jinak také místopředseda Naděje Slavomil Hubálek 23. ledna na tiskové konferenci v Rock Café uvedl: "Když si přečtete programy všech politických stran, tak budete velmi obtížně hledat rozdíly v jednotlivých směřováních. My jsme přesvědčeni, že dnes není základní problém v programu, ale v politickém stylu." Na kolik podle vás množství stran a ona nepřehlednost pro voliče, 29, může nakonec lidi spíš od červnových voleb odradit, je to velké riziko?

Je to poměrně velké riziko, já myslím, že první úkol demokratických stran je vůbec přesvědčit lidi, aby k těm volbám přišli, aby se tohoto svého práva nezříkali a druhá věc je, že samozřejmě politika nejsou jen slova, nejsou to jen programy, všechno už bylo napsáno, všechno už bylo řečeno. Teď jde o to, kdo upřímně bude usilovat o to, aby se tyto programy skutečně prosazovaly a vy se mě určitě zeptáte na to, jak to takový člověk, volič nebo volička má poznat, kdo to myslí upřímně?

Já se vás na to nezeptám a vy byste si bezesporu ráda tu otázku položila.

Já si jí často kladu.

Ale možná na ní budeme ještě odpovídat v průběhu tohoto pořadu. Předseda, rovněž nově vzniklé politické strany Cesta změny Jiří Lobkowicz, svého času, rozumějme loni v prosinci, odhadoval, že by jeho uskupení mohlo v červnových volbách do Poslanecké sněmovny získat až 15 % hlasů. 25. března 2002 však Lobkowicz v BBC svůj odhad korigoval.

Jiří LOBKOWICZ, předseda politické strany Cesta změny, podnikatel /zvukový záznam/: Já jsem nepočítal s tím, že bude 10 až 12 malých stran kandidovat, to musím říct velmi otevřeně, já jsem nepočítal s tím, že tolik stran se bude pokoušet stavět kandidátku plošně v celé republice a já si myslím, že tam je obrovské riziko, že je alespoň 5 až 10 %, které se ztratí. Ale na druhou stranu víme také všichni, že alespoň 30 % voličů neví koho volit, tak tam ten potenciál ještě existuje.

Slova předsedy politické strany Cesta změny Jiřího Lobkowicze. Vy prožíváte jako předsedkyně strany Naděje strach z rizika, že kvůli velkému množství politických stran v červnových volbách může značné množství hlasů propadnout a ve druhém skrutiniu připadnout stranám, které se dostanou do sněmovny?

Ne, já si myslím, že pokud Naděje jako politické uskupení dokáže, že má ten autentický původ, který prostě pochází od studentského hnutí, přes ten odpor proti opoziční smlouvě, přes "Děkujeme, odejděte" a "Impuls 99", až k té České televizi, že jsme to byli my, kdo tady fungoval jako jediná skutečná opozice proti ODS a sociální demokracii, tak jestli se nám podaří toto lidem říci a říci jim: "My jsme nejen ti, kteří tady čtyři roky protestovali proti tomuto neslušnému, neskutečnému politickému stylu, proti této korupci, proti tomu rozdělování koryt, ale my jsme také ...

Promiňte, co vás opravňuje k tomu, abyste říkala, že akce kolem České televize, akce "Děkujeme, odejděte" byly akcemi Naděje, co vás k tomu opravňuje?

Já jsem to neřekla takto, já jsem řekla, že řada lidí, kteří s námi na projektu Naděje pracovali a pracují pocházejí z občanských hnutí jako byla Dřevíčská výzva, "Děkujeme, odejděte" a "Impuls 99" a "Česká televize - věc veřejná". Já sama jsem kromě Dřevíčské výzvy byla ve všech těchto skupinách, Slavomil Hubálek třeba také, Ivo Škaleta tuším také, ale ti lidé se často střídali, je to takové živé společenství několika desítek lidí, kteří pracovaly na různých projektech, které se všechny stavěly opozičně k ODS a vůči tomu co jsme tady ty poslední čtyři roky měli. Ale já jsem chtěla říct jinou věc, člověk pokud žádá občany a občanky této země o hlas v příštích volbách, nemůže jen dokazovat to, že to byl on, kdo organizovat ty manifestace, kdo sbírat ty podpisy na ty petice, kdo tady protestoval, kdo tady volal. My musíme samozřejmě také umět říci, že máme nějaký program, který chceme prosazovat a že jsme lidé, kteří jsou kompetentní ve svých profesích a povoláních, že jsme dobří lékaři, dobří zubaři, dobří učitelé, dobří novináři atd. kdo všechno tam je, slušní podnikatelé, a že to co umíme ve svých občanských povoláních, budeme schopni dělat také v té veřejné službě.

Pokud zestručníte své odpovědi, tak se dostaneme i na ten program. Jaké jsou ambice Naděje pro červnové volby do Poslanecké sněmovny?

Já bych byla velmi ráda kdyby se podařilo do Poslanecké sněmovny probojovat pár lidí, kteří opravdu nebyli zapleteni s žádnou korupcí, s žádnými starými ani novými strukturami, které tady máme, kteří budou ...

To znamená překročit pětiprocentní hranici?

Ano, překročit tu hranici a dostat tam zejména naše lidi z regionu, kteří si myslím že jsou natolik poctiví a spolehliví, že budou veřejnost skrze vás novináře informovat o tom, co se v té sněmovně skutečně děje, že tam tomu nejhoršímu budou bránit.

Počkejte, tedy více než pět procent je váš cíl?

Určitě, doufám, že se budeme pohybovat někde kolem toho potenciálu, který je mezi 8 a 11 procenty.

Byť průzkumy veřejného mínění nic takového nenaznačují?

My jsme se zeptali Jana Hartla a STEM, jak by definoval potenciál Naděje, jak vypadají naši typičtí voliči a voličky a kolik asi tak procent bychom mohli získat, pokud bychom vedli dobrou kampaň a tu zprávu o Naději byli schopni přinést skutečně do každé poslední vesnice, ten potenciál je mezi 8 a 11 % a naši potenciální voliči vypadají přesně tak, jak jsme si je představovali.

Proč jste ovšem zatím nevedli žádnou kampaň a v současných průzkumech máte snad 0,2, četl-li jsem dobře.

Ne, to doufám, že se pletete. V současných průzkumech se pohybujeme někde kolem 1,6, což už je za tou magickou hranicí, kdy by se snad alespoň nějaká energie a úsilí vložené do toho projektu měly vrátit i kdybychom už teď nehnuli ani prstem, ale já doufám, že se to bude stále zlepšovat. Je fakt, že my nebudeme vědět do posledního dne před volbami, jak na tom Naděje je a kolik lidí z těch nerozhodnutých, jak jste správně zmínil, asi 40 % lidí to dnes je, kolik lidí se nám podaří přesvědčit: "Prosím vás, přijďte k těm volbám a dejte šanci Naději."

Jaký výsledek vy budete považovat za svůj neúspěch?

Vidíte na tom jsem nepomyslela, já bych za neúspěch považovala kdybychom dostali méně než těch pět procent, kdyby se nikdo z té Naděje nedostal do sněmovny, to bych považovala za velký neúspěch.

Již zmiňovaný ředitel Střediska empirických výzkumů, sociolog Jan Hartl ke vzniku nových politických subjektů na české politické scéně doslova říká:

Jan HARTL, ředitel Střediska empirických výzkumů /zvukový záznam/: Já si myslím, že to je příznak toho, že veřejnost, zejména ta politická veřejnost je živá, že se nespokojuje jen s tou dosavadní nabídkou a v tomto směru je to záležitost pozitivní. Voliči zatím o nových stranách příliš nevědí a závisí na představitelích těch nových stran, aby o sobě dali slyšet.

Podle sociologa Jana Hartla nelze vyloučit, že by v červnových volbách mohli voliči o některou z nových stran projevit větší zájem, přesvědčit voliče pro volbu nových partají však bude podle Hartla obtížné.

Jan HARTL, ředitel Střediska empirických výzkumů /zvukový záznam/: Poptávka je pouze latentní, to je to, co jste citoval, že ty nové subjekty mají totiž šanci uspět tehdy, když budou kvalitní a když se silou své myšlenky a silou svých osobností na ten politický trh skutečně proderou.

Slova ředitele Střediska empirických výzkumů, sociologa Jana Hartla. Vyjdeme-li z jeho slov a vy už jste naznačila, že zde musí být něco jako dobrá předvolební kampaň, jak ji chcete provést, aby v poslední vesnici o vás lidé věděli?

Jan Hartl také často říká, že program strany musí znít jako zvon, a to si myslím, že je dobré přirovnání a když to člověk domyslí, tak takový zvon asi nepotřebuje stovky milionů korun, které nějaká strana vyplýtvá na nevkusné předvolební meetingy a ...

Vy už jste slyšela nějaký zvon znít?

Vy jste slyšel nějaký, pane Moravec?

Já jsem žádný neslyšel.

Já doufám, že nějaký uslyšíme, že to bude zvon Naděje. Ne, ale vážně, já si myslím, že je trochu neetické, aby ty velké strany, které si tady nahrabaly tolik peněz za poslední ...

Neřešte velké strany, řešme Naději.

Jen chci říct, že mi připadá neetické, aby se tady rozhazovaly desítky milionů do kampaně, to mi samozřejmě dělat nebudeme, takové peníze ...

Jak drahá bude vaše kampaň?

Bude velmi levná, bude založená na lidech, bude to opravdu taková ta kampaň mezi stébly trav, jak říkají Angličané, vaši posluchači, grass-roots contain, a budeme využívat lidi, kteří s námi pracovali v těch občanských a kteří nás nejméně dva roky už podporují, kteří budou chodit a tu kampaň odedřeme vlastními silami, nebudeme platit žádné agentury.

Tedy žádné desetitisíce?

Tak asi desetitisíce to si dovedu představit, že budeme potřebovat na plakáty a na různé tiskoviny, ale nebudou to miliony.

Na vašich internetových stránkách jsem nenašel podrobnosti o hospodaření Naděje, kolik v současnosti máte na stranickém kontě, je-li to možné tak říci, a kdo jsou vaši mecenáši, kolik tedy máte peněz k dispozici?

My se na všechno skládáme sami, my totiž tím, že jsme zvyklí fungovat z Impulsu a z "Děkujeme, odejděte", tak vždycky když bylo potřeba něco udělat, tak my jsem se na to složili, tak my to ...

Kolik jste se složili už?

Tak každý z nás může ročně dát maximálně 50 tisíc korun do pokladny stany, já třeba loni jsme toho využila asi kolem 20 tisíc, ale teď jsem dala nějakých 40 tisíc a zhruba tolik dávají moji kolegové, kteří mohou dávat.

Na vašem kontě je tedy kolik?

V této chvíli?

Ano.

V této chvíli je na našem kontě asi 150 tisíc korun.

Další téma - nový politický styl a program Naděje. Dnes již jednou citovaný místopředseda vaší strany a volební leader Naděje pro Středočeský kraj Slavomil Hubálek koncem ledna na tiskové konferenci v Rock Café také uvedl: "My se chceme odlišovat hlavně politickým stylem." Do jedné jediné věty shrňte, prosím, nový politický styl, jak byste jej definovala?

Zkuste si vzpomenout na všechny ty lidi, kteří demonstrovali na Václavském náměstí a v Brně a v Ostravě třeba před rokem kolem České televize, nebo kteří podepisovali výzvu "Děkujeme, odejděte", co ti lidé chtěli ...

Měl by se nový politický styl vymezovat, že opět skáču do vaší řeči, proti tomu stylu starému, je toto nový politický styl?

My jsme se nevymezovali jen proti něčemu, my jsme volali po otevřenosti, po poctivosti, po slušnosti, my jsme mluvili o slibu vnitřní slušnosti, který by každý z nás měl nějakým způsobem sám se sebou uzavřít, my jsme volali po tom, aby přišli noví lidé, aby to byly důvěryhodné osobnosti, my jsme volali po tom, aby tady média byla skutečně svobodná, aby lidé dostávali informace, které jsou pravdivé, my jsme volali po tom, aby se tady vymýtila korupce, aby se rozbily ty klany a mafie, které se nám tady vytvořily, ty staronové politické struktury, politické a ekonomické, které se tak dokonale provázaly a uzavřely spolu různé dohody.

Jak se rozbíjejí mafie?

Sama se často ptám, teď jsem se dívala znovu na ...

Vy se nemůžete ptát, vy teď musíte, protože jste lídrem a předsedkyní nové strany, vy musíte začít konat, jak se vymycuje mafie?

Já si myslím, že mafie se vymycují tak, že se nastaví pravidla právní, zákony, které se dodržují, myslím si, že soudy musí pracovat rychle a efektivně, není možné, abychom několik let čekali až soud nějak rozhodne a myslím si, že tady musí zavládnout respekt k právu, proto se také tolik zasazujeme o to, abychom byli co nejdříve členy Evropské unie, a proto také ODS proti té Evropské unii tak brojí, protože se prostě brojí, že se tady posvítí na ty aféry posledních deseti let.

Respekt k právu tedy chcete nastolit pouze tím, že Česká republika vstoupí do Evropské unie?

To není cíl, to je spíše prostředek. Já si myslím, že když se Česká republika stane součástí toho kultivovaného evropského prostředí, tak jak ho vidíme v Dánsku, v Holandsku, ve Francii, v Irsku, tak že bude nucena dodržovat pravidla, která si Evropa těch posledních 50 let, často s velkými problémy, budovala. Myslím si, že nemusíme úplně vymýšlet nové kolo od začátku, že stačí když uplatníme evropské ...

Jaké zákony byste změnily okamžitě v případě, že byste se dostali do Poslanecké sněmovny na to, aby byla vymýcena, přistoupím-li na tezi, že v České republice je mafie, aby byla vymýcena, jaké zákony byste okamžitě změnili?

Já si myslím, že je naprosto nepřípustné, aby lidé, kteří se angažují v politických stranách zároveň seděli ve státem vlastněných podnicích, správních radách. Podívejte se třeba na Livii Klausovou, manželku pana předsedy ODS, která je místopředsedkyně správní rady České spořitelny, tuším, podívejte se ...

Ale ona není političkou.

Tak je manželka Václava Klause, to by absolutně ve Francii nebylo možné, aby paní Jospinová seděla nebo paní Chiracová seděla ve správní radě nějakého státního podniku, notabene, aby byla jeho místopředsedkyní, aby se ještě zjistilo, že místopředseda té strany dostal 10 milionů, tam by to asi bylo francouzských franků, za nějaké nedefinovatelné konzultace, o které se bůhví s kým potom podělil, to je opravdu neuvěřitelné.

Opravdu si to myslíte, vzpomeňme, vy jste citovala Francii, například prezident Chirac dal do CSA, což je obdoba Rady pro televizní a rozhlasové vysílání v době, kdy v České televizi vrcholila stávka, tak dosadil do této rady také svého člověka a politického sympatizanta, to jste asi sledovala, i ve Francii se dějí...

/Nesrozumitelné/, to je dobře, že ho zmiňujete, to je právě ten model, který my jsme prosazovali jako "ČT - věc veřejná", tam právě jednu třetinu lidí dosazuje nebo doporučuje prezidentský úřad, jednu třetinu lidí dosazuje nebo doporučuje parlament, tedy sněmovna, a jednu třetinu Senát. Samozřejmě, že si tam ten prezident snaží prosadit ty své zájmy, ale může je uplatňovat pouze v rámci těch 33 %, takže pochopitelně Chirac, protože je to stará liška mazaná, tak využil situace a dal si tam svého člověka, pochopitelně to bylo ve všech médiích ...

Ne, já vám jen argumentuji tím, že jste říkala, že by se něco ve Francii nestalo, tak jsem zmínil toho co se stane i ve Francii a co nechci říct, že je běžné v České republice. Pojďme k něčemu jinému ...

No počkejte, možná toto je důležitá věc. Tady často slyšíme: "To by se ale přece ve Francii nebo ve Španělsku nebo v Řecku nebo v Irsku stalo také," samozřejmě. Korupce, zneužívání moci, propojování různých mocenských skupin, to vidíme absolutně všude, to je zřejmě v lidské přirozenosti, prostě lidé se asi jinak chovat neumějí. Rozdíl je v tom, jestli tady máme právní džungli, jestli tady máme divoký kapitalismus 19. století, kde ti bohatí a ti co mají vliv rozhodují, nebo jestli tady máme právní stát jako to máme v západní Evropě, kde korupce se samozřejmě stane, ale je vyšetřena, potrestána, a ti viníci jdou za mříže i kdyby to měl být bývalý ministr zahraničí Roland Dumas, ten krásný, elegantní, šarmantní, francouzský pán.

10. dubna vaše strana podepsala výzvu "Vyměňme parlament", výzva byla zveřejněna na internetových stránkách Naděje, cituji doslova: "My představitelé demokratických politických stran a hnutí ODA, Strana za životní jistoty, Klub angažovaných nestraníků, Naděje, Hlas a Lyra vyzýváme všechny voliče, aby vyměnili opotřebovaný, unavený a vyhaslý parlament. Politika dnes vládnoucích stran je nebezpečná, protože je občanům nesrozumitelná a také proto, že důležitá rozhodnutí se dělají v zákulisí politických sekretariátu, zemi vládne zákulisní bratrstvo, jehož chapadla jsou napříč systémem sněmovních stran. Hlas pro kteroukoliv ze stran bratrstva tak ve skutečnosti propadne, neboť nemůže žádným způsobem přispět ke změně současného stavu." Je toto prohlášení součástí nového politického stylu?

Já si myslím, že ano. Já si myslím, že musíme nazývat věci pravými jmény, to, že ...

Není to spíš zamlžování, používání tak silných eufemismů jako "bratrstvo" či jako "chapadla"?

Vy si myslíte, že tady nefunguje bratrstvo?

Já si nic nemyslím, já jsem tady od toho, abych kladl otázky.

Tak já si to myslím velmi intenzivně od svého návratu z Francii, což bylo před třemi lety. Já mám pocit, že tato země je totálně zkorumpovaná, a že jí ovládá, jak to týdeník Respekt onehdy spočítal, asi tak 300 lidí, na které jsou navázány další skupiny lidí, ale v rámci té divoké privatizace, která nebyla řízena nějakým právním systémem, jak to navrhoval třeba Jan Švejnar, tady se skutečně zhaslo, jak řekl Václav Klaus, tady si skutečně napakovali a nahrabali lidí, kteří dnes ovlivňují nejen ekonomiku a politiku, ale také média, veřejné služby, a to je velice vážné, to už jde k samé podstatě demokracie.

Neměl by být nový politický styl spíše tím, že budete nabízet řešení než podepisování výzev "Vyměňme parlament", kterou navíc podepíše Občanská demokratická aliance, která se na tomto stavu podílela a je součástí parlamentu, protože má své lidi v Senátu?

Tak jednak Občanská demokratická aliance je dnes reprezentována lidmi, kteří tam nebyli když se nadělaly ty velké dluhy, ale na to se ptejte představitelů ODA. Já si myslím, že je třeba dělat obojí, je třeba říkat: "Toto nechceme, toto si nepřejeme, už tady nechceme vidět Václava Klause a lidi jeho ražení." To znamená, to jsou nebezpečí lidí, kteří tady rozpoutávají nacionalismus, kteří když budou ještě nějaký čas u vlády, tak tady snad rozpoutají válečný stav s našimi sousedy, to jsou lidé, kteří zkorumpovali sociální demokracii, která slibovala, že provede "akci čisté ruce" a neprovedla ji prostě proto, že ODS je podplatila nebo je to těch kšeftů nějak zatáhla, to je třeba říkat. A na druhé straně je třeba říkat: "Jsou tady noví lidí, jsou tady slušní muži a slušné ženy, kteří vedle svých občanských povolání jsou ochotní se věnovat veřejné službě a na čas dát svůj čas a svojí energii do toho, aby se to tady konečně změnilo, abychom se nemuseli stydět za své politiky, když za nás jezdí do Evropské unie a vykládají tam nesmysly jako pan Zahradil.

Strana Naděje má svůj etický kodex, protože jste stranou celkem novou, tak zatím není možné podrobněji sledovat vaše představitele, zda se zpronevěřují či nezpronevěřují tomuto kodexu, nicméně v paragrafu třetím obrana proti střetu zájmů doslova stojí: "Jsme povinni učinit vše, co je v našich silách, abychom se vyhnuli jakýmkoliv situacím či aktivitám, byť na první pohled nevinným, které by mohly být vnímány jako střet zájmů." Co byste ovšem odpověděla na to, jak to, že leaderem pro Olomoucký kraj vaší kandidátky je podnikatel, který je jednatelem rozhlasové stanice, a to Rádio Haná, není toto střet zájmů?

Já si myslím, že Pavel Foretník, který je naším leaderem v Olomouci a který tam deset let provozoval soukromé Rádio Haná, toto rádio má v úmyslu nebo už to udělal, předat někomu ze svých kolegů. Myslím, že po deseti letech se mu ani nedivím, že chce změnit svůj života běh, je to člověk velmi poctivý a spolehlivý ...

Tudíž zatím to je střet zájmů?

Já si nemyslím, že by to byl střet zájmů, vnímáte to tak?

Média a politika? Myslíte si, že to patří k sobě?

Já si myslím, že by to byl střet zájmů kdyby pán Foretník pracoval v médiu veřejné služby, kdyby třeba byl šéfredaktorem České televize, tak bych se nad tím poněkud pozastavila, ale jelikož má soukromé rádio, tak si nemyslím, že by to byl konflikt zájmů.

Říká Monika Pajerová, předsedkyně strany Naděje. Děkujeme za váš čas a někdy příště na shledanou.

© BBC 2002

Tisk ctrl + p

Zavři okno

Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC.