Pavel Rychetský, vicepremiér a předseda Legislativní rady Vlády ČR
Čvrtek 2. května 2002

Poslechněte si rozhovor v MP3

Přepis rozhovoru

Citace rozhovoru v médiích


"Volte ODS nebo ČSSD, my už se nějak domluvíme", hlásají velkoplošné plakáty, které se objevily v Praze. Obě strany, sociální a občanští demokraté, se od billboardů distancovaly. Předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda však před časem v rozhovoru pro BBC naznačil, že dohoda ČSSD a ODS po červnových volbách do Poslanecké sněmovny není nijak nepravděpodobná. Podle Svobody se dokonce může stát, že spolu obě strany vytvoří tzv. velkou koalici.

Cyril SVOBODA /zvukový záznam/: Já si myslím, že někteří politici a konkrétně, abych jmenoval, Miloš Zeman a Václav Klaus o nic jiného neusilují než, aby spolu měli pozice po volbách, oni dva by měli pozice a k tomu potřebují velkou koalici.

Říká lidovecký předseda Cyril Svoboda. Šéf ČSSD Vladimír Špidla sice nikdy přímo velkou koalici sociálních a občanských demokratů nevyloučil, před časem však v Brně uvedl, že s předsedou občanských demokratů Václavem Klausem by do jedné vlády neusedl. Proč?

Vladimír ŠPIDLA /zvukový záznam/: Nedovedu si představit, že v okamžiku, kdy by se teoreticky jednalo o koalici s ODS, že by se nejednalo o tom, že Václav Klaus nebude premiérem. Nedovedu si představit, že v případě, že bych já byl premiérem, že by Václav Klaus vydržel ve vládě, která by měla jiného premiéra. Ano, možná, že by se mu dal místní rozvoj nebo životní prostředí.

Slova předsedy ČSSD Vladimíra Špidly. Nejen o možnosti vzniku velké koalice sociálních a občanských demokratů po červnových volbách a také o čtyřech letech vládnutí menšinového kabinetu Miloše Zemana bude následujících 30 minut. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl vicepremiér a předseda Legislativní rady Vlády České republiky Pavel Rychetský. Vítejte opět po čase v BBC, hezký dobrý den.

Hezké odpoledne.

Problematika tzv. Benešových dekretů, vy však používáte sousloví "problematika denacifikační legislativy", zaměstnává právníky Evropské komise, Evropského parlamentu i českého ministerstva zahraničí. Česká republika se podle českého ministra zahraničí Jana Kavana chystá předložit Evropské unii další důkladnější právní analýzu tzv. Benešových dekretů. Hovoří Jan Kavan.

Jan KAVAN /zvukový záznam/: Připravujeme ještě důkladnější, obsáhlejší právní analýzu, kterou bychom v jazyce anglickém chtěli poskytnout jak Evropskému parlamentu, tak Evropské komisi a myslím si, že přesvědčíme většinu poslanců, a aby bylo jasno, i když jsou občas titulky v novinách "Evropský parlament kritizuje", "Evropský parlament napadá" atd., nic takového není pravda. Zatím jde o velmi aktivní skupinu několika rakouských a německých poslanců Evropského parlamentu. Plénum Evropského parlamentu nikdy nic proti nám zatím neodhlasovalo.

Slova ministra zahraničí Jana Kavana. Na zmiňované právní analýze se podílíte vy jako vicepremiér pro legislativu a také vaši podřízení. Je už důkladnější právní analýza hotova a může směřovat do Bruselu?

Tak já bych si dokonce troufal říct, že to, co bylo předtím odesláno, nebyla žádná analýza, to byl dvoustránkový dopis, ve kterém se ve velmi hutné podobě ztvárnil zásadní postoj České republiky. Zatímco to, na čem se pracuje teď a co je v podstatě finalizováno, zítra se bude dělat poslední redakční úprava, konečná úprava je rozsáhlejší materiál, který se zabývá Benešovými dekrety, jak z hlediska vnitrostátního řádu České republiky a předtím Československa, tak z hlediska mezinárodních souvislostí a tím mám na mysli nejen mezinárodní závazky, na které ta denacifikační legislativa navazovala, mám tím na mysli například smlouvu o reparacích z ledna 46 v Paříži nebo postupimskou dohodu, tak kromě toho chceme poukázat i na analogické právní normy v jakési srovnávací studii vydané v Belgii, Holandsku, Lucembursku, tzn. v okupovaných zemí, samozřejmě Polsku, protože tady Československá republika vůbec nešla nějakou odlišnou cestou od ostatních evropských zemí.

Můžete říci, jak rozsáhlá bude zmiňovaná právní analýza a znamená to, že ve druhém květnovém týdnu by už mohla být odeslána do Bruselu?

Tak já jí mám tady s sebou, ale protože nejsou ty strany očíslovány, neumím si v počítači nastavit číslování stran, tak to odhaduji na 15 až 20 stran.

Promiňte, že jsem se vám díval téměř přes rameno. Viděl jsem, nahoře je to číslováno. Jste lepší, než si myslíte, 16 stran.

Aha. 16 stran, tak mi to tam někdo nastavil. V tuto chvíli to má 16 stran, ještě děláme konečnou redakci a konečnou úpravu, zase rozsáhlejší materiál by to nikdo nečetl, řekněme si to rovnou. Já si myslím, že skutečně jde o přeložení do angličtiny, ale ten termín zhruba 14 dnů je termín úplně konečný, kdy to bude projednáno i vládou i postoupeno dál do evropských struktur.

Dochází zmiňovaná právní analýza k nějakým novým závěrům, které v prvním stanovisku ČR obsaženy nebyly, to znamená, že definitivně můžete říci: "Takzvané Benešovy dekrety jsou neprůstřelné"?

Tak především bych chtěl zdůraznit, že ani tak nejde o nové závěry, jako o solidní argumentaci.

Ta předchozí nebyla solidní?

Ta předchozí neměla tak rozsáhlou argumentaci. Ten rozdíl je v tom, že závěr je v obou případech stejný, z těch 143 dekretů je ještě platných zhruba 45, ostatní stovka byla buďto zrušena, nebo deregulována jinými právními předpisy. Z těch, které zůstaly v platnosti, jsou předmětem všech těch diskusí pouze zhruba čtyři nebo pět dekretů, mám tím na mysli ty dva konfiskační dekrety a dekrety o státním občanství, takže tyto čtyři jsou ještě, dalo by se říci, platné, ale u všech čtyř je naprosto nepochybné, že šlo o tzv. instantní právní normy, konzumované v den přijetí, například ten dekret o konfiskaci majetku jasně říkal: "Majetek, ten kdo ho vlastní 26. března 45, ten se konfiskuje." Tzn., už nikdy nemůže od 27. března 45 a jakýkoliv další den už nemůže být na žádný nově nabytý majetek nikdy použit.

Předseda Senátu, že vstupuji do vaší řeči, Petr Pithart před těmito mikrofony začátkem dubna, tedy ještě před přijetím usnesení Poslanecké sněmovny k tzv. Benešovým dekretům uvedl, že jedno právní stanovisko k dekretům zní: Tzv. Benešovy dekrety jsou již neúčinné, protože součástí české ústavy je Listina základních práv a svobod.

Petr PITHART /zvukový záznam/: Teď v těch debatách s evropskými politiky se ukazuje, že oni se, že ti svědomití se jen ptají, ptají, protože konstatují, že o tom nic nevědí a my nejsme pod tlakem žádných požadavků a nesmíme se pod něj dobrovolně dostávat. Dekrety platí a rušeny nebudou. Druhá věc je, že je třeba říci, že už od toho 1. ledna 1992, kdy byla přijata Listina základních práv a svobod, už se z nich nedají vyvozovat žádné nové právní vztahy, anebo, že, dejme tomu, to bude platit od 1. ledna příštího roku, na tom se ještě podle mého názoru musíme domluvit, ale to není věc žádné smrtelné závažnosti. Důležité je pro naše občany, že se nic rušit nebude.

2. duben a předseda Senátu Petr Pithart. Došla ona analýza nebo vy osobně ke stejnému závěru, tedy ke stejnému právnímu názoru, že Benešovy dekrety neplatí, protože platí jako součást ústavy Listina základních práv a svobod?

Tak to je závěr trošku hovorový, z hlediska čistě právního to tak nemůže být. Je sice pravda, že 19. ledna 91, nikoliv 92, přijalo Federální shromáždění kromě Listiny práv a svobod i tzv. uvozovaný zákon, že v něm byla taková floskule, že právní předpisy, které jsou v rozporu s listinou pozbývají účinnosti, nikoliv platnosti k poslednímu dni toho roku, ale musím říci, že Ústavní soud to dekoval opačně a říkal, že není možné, aby tady byl takový stav nejistoty, že se neví, který právní předpis platí a který neplatí jen podle toho, kdo si jak vyloží jeho soulad, nebo nesoulad s listinou. Skutečnost je taková, že nepochybně z těch 45, které platí, už ani jeden nemůže vyvolávat nové právní účinky. Je to asi tak, jako kdybyste se měl ptal, co je se zákonem o státním rozpočtu třeba za rok 1953, je ve Sbírce zákonů, nikdo ho nezrušil, ale platil nebo účinky mohl vyvolávat jen v roce 53, takže takových zákonů má samozřejmě každá země ohromné množství, které se konzumují uplynutím času, které jsou na jistý čas jen přijaty.

A rušit by je bylo pošetilé?

Bylo by úplně absurdní je pak rušit.

Pokud se vrátíme k zásadní otázce, která padla zhruba před pěti minutami, odpovězte na ní, aby nezapadla. Jsou podle 16stránkové analýzy, která je hotova a která leží před vámi, Benešovy dekrety, lidově řečeno, neprůstřelné?

Dá se opravdu jednoznačně říci, že Benešovy dekrety a teď mluvíme zejména o těch, které jsou předmětem diskusí, jsou absolutně pokryty normami mnohem vyšší právní síly, mezinárodní dohody. Já bych tady opravdu chtěl ...

Mohu ještě? Vy jste hovořil o komparaci. V analýze je komparace s právními normami jiných států Evropské unie, tzn., pokud by jakýkoliv stát Evropské unie zpochybňoval tzv. Benešovy dekrety, tak zpochybní i právní normy státu Evropské unie a ...

Ano, já vám řeknu příklad. "Konfiskační opatření," a to cituji z té zprávy, "postihující majetek německé říše, jejích občanů i právnických osob tak přijalo Nizozemské království nařízením exilové vlády z 20. října 1944. Stejně postupovaly Belgie, Lucembursko a Řecko. V Rakousku vydávaly takové předpisy vojenské orgány spojenců." A můžeme dokonce jít ještě dál z Evropy, například v USA byl jen od března 1942 do června 1943 zabaven majetek v hodnotě 375 milionů dolarů, k tomu 41 tisíc patentů a převzalo 318 podniků, konfiskováno, které tam měly německou majetkovou účast. Prostě tímto způsobem postupovaly všechny země, které byly s Hitlerovým Německem ve válečném stavu. Náš postup je pokryt posléze, zaprvé, tou pařížskou deklarací z ledna roku 46, to byla reparační konference, ale kromě toho já myslím, že důležité, a to je jakási nová skutečnost, o které se nemluvilo ...

To je úplně nové zjištění ve vaší právní analýze?

Ano, to je tzv. úmluva o řešení otázek vznikajících z válek a okupace uzavřená s Německou spolkovou republikou 26. května 1952. Němci jí říkají převodní smlouva, německy Übertragungsvertrag a v této smlouvě se Spolková republika Německo explicitně zavazuje a já cituji, že: "Nevznese v budoucnu žádných námitek proti opatřením, která byla, nebo budou provedena proti německým majetkových hodnotám v zahraničí, nebo jinému majetku, který byl zabaven pro účely reparací nebo restitucí, nebo v důsledku válečného stavu, nebo na základě dohod, které uzavřely nebo uzavřou mocnosti s jinými státy."

V případě, že kandidát na premiéra Edmund Stoiber bude zpochybňovat ...

To je, myslím, velmi dobře položená otázka a vím, kam míří. Dnes vystupuje pan Stoiber jako opoziční politik a působí v jakési předvolební kampani a vytahuje otázku Benešových dekretů a říká sudetským Němcům, že on jim zařídí změnu. Takto jako spolkový kancléř nebude moci postupovat, protože spolkové zákonodárství německé má v německé ústavě přednost mezinárodních smluv explicitně před všemi zákony, ale oni to převzali i do zákonů a je tam jasný zákaz, je řada judikátu. Mimochodem právě Česká republika to zažila, protože je to asi pět let, kdy ten obraz Velká vápenka byl na výstavě někde v Německu, Adam II. Lichtenštejnský podal žalobu k německým soudům, u všech německých soudů včetně německého Spolkového ústavního soudu, tento spor prohrál, jasně všechny soudy vyslovily, že denacifikační legislativa a konfiskační politika jiných států je nepřezkoumatelná německými soudy a nesmí se do ní zasahovat. Přičemž se odvolal k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku, tam zasedal tzv. velký senát, tzn. 16 soudců plus předseda Evropského soudu, a jednomyslně, zdůrazňuji jednomyslně přijal rozsudek Evropského soudu, kterým zamítl tu žalobu Adama Lichtenštejnského. Mimochodem pak byla podobná žaloba, to byla žaloba na Německou republiku, pak byla žaloba na Českou republiku, myslím, že v kauze Malhouse proti České republice a opět velký senát jednomyslně rozhodl, takže já opravdu mohu říci z hlediska právního, že co se týče tzv. Benešových dekretů, nemusí mít nikdo v této zemi absolutně žádné obavy, byla to legislativa, která v době, kdy byla přijata, odpovídala mezinárodním konvencím, mezinárodním požadavkům, dokonce je realizovala a byla v pořádku. Na druhé straně je dobré poctivě říci, že dnes by taková legislativa nemohla být přijala v žádné zemi, taky by to ani nikdo nezkoušel.

Vrchní vyjednavač Evropské komise s kandidátskými zeměmi Eneko Landanburu uvedl ve středu v rozhovoru pro Českou tiskovou kancelář, že Evropská komise nechce nijak nastolovat otázku tzv. Benešových dekretů před červnovými volbami v České republice. Landanburu dodal, že "nepovažuje za naléhavě nutné, aby právní služba Evropské komise záhy vyplodila analýzu tzv. Benešových dekretů." Považujete za správné, že se i problematika tzv. Benešových dekretů přenese na další českou vládu, že už v tom teď Evropská komise nechce nic dělat?

Já osobně jsem přesvědčen o tom, že ve stavu k Evropské komisi a vůbec k Evropské unii jako takové je to v tuto chvíli naprosto sekundární záležitost a nevidím, nemám nejmenší pochyby o tom, že se to nikdy nestane ani předmětem jednání, myslím oficiálních vstupních jednání České republiky do Unie, ale vůbec nemohu vyloučit, že ve vztahu s Německou spolkovou republikou nebo s Rakouskem, i když tato otázka byla s oběma zeměmi opět mezistátními smlouvami uzavřena ...

Například v citované smlouvě z roku 1952?

Ano, tak nemohu vyloučit, že dojde-li tam k další změně politických poměrů, v Rakousku vyhraje Haider, v Německu Stoiber ...

Ale tím, počkejte, tím by ale byly porušeny mezinárodní dohody. To se Německo a Rakousku vystavuje, že poruší ...

Nepochybně by porušily mezinárodní dohody, ale i vlastní judikaturu. Já znám dva rozsudky, které jsou zajímavé.

Můžete velmi stručně, aby došlo i na další témata?

Velmi rychle. Nějakému sudetskému Němci byl tady po válce konfiskován majetek, domek někde na Liberecku. Fond národního majetku ho dal jinému sudetskému Němci, který se vrátil z koncentráku, tento jiný Němec se asi někdy v roce 53 rozhodl odstěhovat do Německa, do Spolkové republiky Německo a movité zařízení toho domku si sebou odvezl. Ten první Němec ho v Německu žaloval, že to je jeho majetek, o který byl neprávem připraven a všechny německé soudy tu žalobu zamítly a respektovaly to naše rozhodnutí. V Rakousku to bylo ještě zajímavější, tam někomu sebrali les a odsunuli ho, nějaká rakouská firma koupila ten les, pokácela ho a dovezla si ho, on jí žaloval a rakouské soudy, je to publikovaný judikát, to zamítly a zcela respektovaly to konfiskační rozhodnutí u nás, takže i ty soudy v těchto zemích jednoznačně respektují tuto judikaturu a tuto legislativu.

Ze slov vysokého představitele Evropské unie vyplývá, že komise počká s dalšími kroky až na novou českou vládu. Ovšem když se podíváme na vnitropolitickou situaci v České republice, tak představitelé Občanské demokratické strany dali v posledních týdnech několikrát najevo, že chtějí záruky nejen kvůli tzv. Benešovým dekretům, ale i dalším majetkovým a právním problémům. Hovoří místopředseda ODS Ivan Langer.

Ivan LANGER /zvukový záznam/: Potom je zde ta právní rovina, a tam si myslím, že pořád ještě jaksi škvírka, kterou by se mohlo ono zpochybnění objevit, existuje, jsou to ty individuální žaloby, je tu možný soud nebo případné rozhodnutí soudu pro lidská práva v Haagu, který by mohl případně něco takového učinit, ale já zase doufám, že i postoje příslušných orgánů České republiky, které jediné toto mohou udělat. ODS říká, že to utěsnění je garance v rámci smlouvy o vstupu České republiky do Evropské unie, a to si myslím, že je pořád věc, o které by stálo za to uvažovat a my o ní, jako Občanská demokratická strana, stále uvažujeme.

Slova místopředsedy ODS Ivana Langera. Myslíte si, že je možné, aby právní pojistka, jste právník, byla uvedena v život a do čeho by měla být napsána?

Já nechci zpochybňovat dobré úmysly ODS, pana Langera a Klause, ale ...

Myslíte si, že jsou dobré?

Ty úmysly jsou ušlechtilé, to jsem ochoten akceptovat, ale to, co navrhují, je ta absolutně nejhorší možná varianta, která by nás nesmírně poškodila. Nejen proto, že to znamená, že by se otázka, kterou my považujeme za jasnou a uzavřenou, měla podle nich stát předmětem vstupních jednání, tzn., my bychom ji otevřeli, my bychom ji zpochybnili, ale především proto, že Evropská unie se má rozšířit o deset zemí jednou smlouvou společnou pro všech deset zemí a ve všech zemích evropské patnáctky se má hlasovat v parlamentech nebo v referendu o celém bloku deseti zemí jako celku najednou, o jedné jediné smlouvě. Jakmile by Česká republika chtěla mít jinou smlouvu, samostatnou, kde bude mít nějaké pojistky, tak to je tak hloupý nápad ... Víte, co by to znamenalo? Že v Rakousku by měli možnost právě díky té Haiderově propagandě hlasovat jen o České republice, takhle budou muset povinně hlasovat i o Kypru, i o Maďarsku, i o Polsku, Litvě, Slovensku atd.

Hovoříte o hloupém nápadu, nicméně dnes už jednou citovaný vrchní vyjednavač Evropské komise s kandidátskými zeměmi Eneko Landanburu ve středu v rozhovoru pro ČTK ještě prozradil, že komise dále zkoumá české restituční zákony ze začátku 90. let, zejména na základě stížností, že diskriminují bývalé české občany, kteří po opuštění Československa pozbyli českého občanství a přišli na jejich základě o nárok na návrat majetku. "Toto je jiný vážný problém," citovala agentura vyjednavače doslova. Je to vážný problém i pro Českou republiku?

Tak je to opravdu jiný problém.

Je vážný?

A věřím, že se jeví jako vážný zejména lidem, kteří nemají podobnou analýzu, která se také právě zpracovává, a to je prostě skutečnost, že zaprvé většina těch, kteří od nás po únoru 48 odešli, byla kompenzována už těmi zeměmi, které je přijaly na základě mezistátních smluv, ke kterým bylo, přiznávám, tehdejší Československo přinuceno mezinárodním veřejným míněním, takže už kompenzováni byli, proto se tato podmínka státního občanství zde objevila, protože přeci nebudeme někoho odškodňovat dvojnásobně. Byli kompenzováni, mimochodem, z našeho majetku, třeba v USA z měnového zlata, které bylo po válce zadržováno v USA, to je jedna skutečnost. Druhá skutečnost, kterou je třeba říci, nikdy žádná z ostatních zemí neudělala tak rozsáhlé restituce a rehabilitace jak naše země a nám se teď vytýká, že měly být ještě širší, což je trochu absurdní.

Počkejte, když už je ČR udělala, tak ji může EU vytýkat, Polsko je neudělalo, takže tam není co vytýkat.

Je pravda, že je předmětem už několika, byla před Evropským soudem pro lidská práva žaloba proti České republice pro restituční zákony, pro tu podmínku, že je diskriminující podmínka státního občanství, byly vždycky zamítnuty. Ty zákony vyšly dřív, než my jsme vstoupili do Rady Evropy a ratifikovali evropskou úmluvu, takže ji nelze stahovat zpět ...

Pokud byste měl jednoznačně odpovědět na otázku, zda jsou restituce stejně tak, lidově řečeno, neprůstřelné jako Benešovy dekrety, řekl byste ano, nebo ne?

Neřekl bych ano.

To znamená, že se bojíte jistého prolomení restitucí?

To nás ještě čeká veliké vysvětlování, já to můžu prozradit, bude o tom jednat Evropský soud pro lidská práva, který není v Haagu, jak říkal pan poslanec Langer, ale který je ve Štrasburku, a bude o tom jednat ještě v tomto měsíci.

To znamená, že je reálné, že ještě před volbami může ...

Tak Evropský soud poté, co jaksi proběhne jednání, vydává ten rozsudek zhruba za tři měsíce, takže ho nebudeme znát před volbami, to jejich rozhodnutí, ale je to velký senát Evropského soudu.

A ten může prolomit restituční zákony v České republice?

Bude to nepochybně zásadní rozhodnutí.

Pokud byste se měl vsadit, je reálné, že prolomí restituční zákony, či nikoliv, sázel byste se, či nikoliv?

To jsou věci, na které se opravdu nedá sázet. Chceme argumentovat, s plnou šíři před Evropským soudem vysvětlit celou kauzu, a to nejen z hlediska toho, že se tam v tom roce 91 dostaly do těch zákonů, jak jsou ty dva restituční zákony o půdě a o /nesrozumitelné/, že se tam dostala ta podmínka státního občanství, ale i z hlediska toho, že kdybychom byli tím rozsudkem Evropského soudu za zemi, která porušila lidská práva a tam je vykonatelnost, my to musíme odstranit, tak mně řekněte, jestli si dovedete představit, co se stalo, kdybychom vypustili z restitučních zákonů podmínku občanství, obnovili lhůty? Oni si v tom Štrasburku asi myslí, nebo v tom zahraničí, že by se nestalo nic, že by stát vydal majetek těm, kteří ho nemohli dostat, protože nesplnili podmínku občanství, ale to je hluboký omyl ...

Máte tedy z rozhodnutí ...

Počkejte. My jsme ten majetek vydali jejich příbuzným, kteří tady zůstali, v tom je ten problém. Ty restituční zákony říkají: "Požádá-li jedna z oprávněných osob, vydá se jí věc celá." To znamená, pro nás by to legislativně nebylo těžké to odstranit ze zákona, tu podmínku občanství, ale byly by to desetitisíce soudních sporů uvnitř rodin o vypořádání mezi těmi, kteří šli do emigrace, těmi, kteří zde zůstali, o ten majetek, který dostali ti, co tady zůstali. To si myslím, že nemůže žádný odpovědný soud, a to ani mezinárodní soud připustit, že způsobí v zájmu odstranění křivdy křivdy ještě větší, ten majetek mezitím změnil majitele, někdo umřel, někdo ho rekonstruoval.

Takové bude vaše právní stanovisko k restitucím?

To je jedna z těch argumentací.

Když budeme ještě velmi stručně hovořit o vládě ČSSD, máme na to zhruba čtyři minuty: Vláda premiéra Miloše Zemana předložila za čtyři roky českému parlamentu bezmála 470 právních norem, přesně jich bylo 466. Co odpovíte člověku, který vám namítne, že tzv. legislativní smršť vaší vlády značně znepřehlednila právní řád České republiky?

Tak ta odpověď je dosti jednoduchá, ten právní řád byl hrubým způsobem zanedbán a dá se říct, že v letech 92 až 98, tzn. v letech, kdy jsme už podepsali tu harmonizační doložku, tzn. asociační smlouva, závazek, že náš právní řád budeme harmonizovat, v těchto letech se neudělalo nic, takže to, jestli jsme chtěli, aby Česká republika nevypadla z toho okruhu kandidátů, tak jsme prostě museli ten deficit, to manko za těch šest let dohnat teď během těch čtyř let této vlády a já jsem rád, že se to prakticky podařilo.

Když ale zmíním ještě jednu statistiku: V České republice v současnosti platí, a teď poslouchejte dobře, 7962 právní normy. Z toho je 1465 mezinárodních smluv, 1713 vyhlášek a 1350 zákonů. Není to přeci jen příliš vysoké číslo?

Tak musím říci, že to je asi běžný standard v kteréhokoliv jiné vyspělé země 21. století. U nás je zajímavé, že máme větší počet zákonů ve srovnání s ostatními zeměmi a je to proto, že jsme si v roce 91 do Listiny práv a svobod dali jasnou větu, že povinnosti lze ukládat pouze zákonem přímo nebo na základě zákona, který k tomu výslovně zmocní. Jinými slovy řada právních předpisů naprosto podružných, které jsou v technické normě, já nevím, jak má vypadat sklenice od jogurtu, jaké má být chemické složení toho jogurtu, prostě ty technické, normalizační a jiné hygienické normy, my jsme museli dát do právního předpisu, protože nám listina zakázala mimo tuto strukturu zákonů ukládat povinnosti, i když to jsou povinnosti, které 99,9 % obyvatelstva vůbec nezajímají. Oni ten jogurt jedí a není pro ně důležité, jaká byla třeba chemická příprava.

Pokud by vám někdo řekl, abyste usedl po červnových volbách do vlády, která bude složena i z politiků ODS, přijal byste tuto nabídku, ano, nebo ne?

Tak to musím říct, že bych velmi zvažoval. Je to trochu absurdní, ale záleželo by na dvou věcech, ta první není absurdní, ta je jasná, ta první spočívá v tom, jaký program, na jakém programu by se ta vláda shodla, jaké kroky bude činit, budou-li proevropské, budu ochoten, abych tak řekl, sloužit, nebude-li taková, tak ne. A pak trochu záleží i na tom, ale to tady nechci otevírat, jak kvalitní lidé v té vládě budou.

Říká místopředseda vlády Pavel Rychetský. Děkuji za 30 minut, které jste věnoval rozhlasové stanici BBC a někdy příště na shledanou.

Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC.