Lubomír Voleník, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu
Úterý 21. května 2002

Poslechněte si rozhovor v MP3

Přepis rozhovoru

Citace rozhovoru v médiích


Vláda premiéra Miloše Zemana se na konci svého funkčního období rozhodla bojovat s korupcí. Jednou z možností, jak bojovat s úplatkářstvím, je podle zprávy ministerstva vnitra tzv. řízená provokace. Hovoří šéf resortu vnitra Stanislav Gross.

Stanislav GROSS /zvukový záznam/: Další věc, která byla uložena ministru vnitra, je, řekněme, další propracovávání onoho návrhu, který my ani nechceme nazývat, řekněme, proces řízené provokace, tak, jak se o tom nyní diskutuje v médiích, ale spíše chceme tento proces nazývat test integrity zaměstnanců.

Slova ministra vnitra Stanislava Grosse. Nejen o uplácení a českých úřadech bude následujících 30 minut. Ani dnes nechybí v programu BBC pořad Interview. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Lubomír Voleník. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý podvečer.

Devět let jste prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu. Historicky první funkční období prvního prezidenta NKÚ končíte začátkem července 2002. Dostal jste se v uplynulých devíti letech do situace, kdy jste o smysluplnosti NKÚ zapochyboval?

Člověk, který nepochybuje o smysluplnosti práce, si myslím, neexistuje na světě. Každý normální člověk musí mít pochybnosti a pochybnosti si myslím, že jsou určitým motorem toho, že se člověk ubírá vpřed.

Jak často pochybuje Lubomír Voleník o smysluplnosti NKÚ?

Každou chvíli, kdy se dostanu do nějakého problému, který musím řešit a ze začátku třeba mám i problém, neřešitelný problém, ale nakonec se s tím snažím porvat podobně jako s tou svou nemocí.

Kdy se naposledy stalo, že jste se rval s problémem, který se týkal NKÚ a o jaký konkrétní problém šlo?

Tak já se domnívám, že se to stalo zrovna zcela nedávno, kdy jsem se rozhodoval nad výsledky výběrového řízení, které se týká, myslím, určitého revolučního skoku i v práci NKÚ, takže si myslím, že to bylo možná před půl hodinou, třičtvrtě hodinou.

O jaký revoluční skok jde? Nenapínejte nás.

Jde o skok, abychom se naučili dostatečně sami využívat některé specifické systémy informačních technologií tak, abychom efektivně mohli kontrolovat zavádění informačních technologií obecně do státní správy a vůbec státními úřady a já si myslím, že to je pro nás velikánská výzva, protože právě do této oblasti v současné době tečou ne stamiliony, ale myslím si i miliardy korun, které jsou penězi nás všech, myslím si, že bychom měli důsledně dbát na to, aby tyto finanční prostředky byly důsledně využity, efektivně, aby pokud možno při jejich využívání nedošlo třeba i k tomu, že by mohlo vzniknout nějaké podezření i z toho korupčního jednání, o kterém jste mluvil na začátku pořadu.

Vy používáte administrativní styl jazyka, buďte konkrétní, jde tedy o výběrové řízení na počítačovou síť, pochopil jsem to správně?

Jde o výběrové řízení na tzv. ESIS, je to ekonomický subsystém, který nám pomůže zvládat určité operace daleko efektivněji, pokud se týká vlastní ekonomiky úřadu, ale navíc nám to umožní se seznámit s tím, jak v takové funkci systémy mají fungovat a měly by optimálně fungovat ve státní správě a já si myslím, že to je velice významné, protože to je jeden z jediných možných trendů, který všude ve světě už má zelenou a myslím si, že Česká republika se ani této cestě nemůže vyhýbat.

V rozhovoru pro deník Právo jste 29. září 1998 doslova řekl: "Leckdy si připadám jako zoufalec." Kdy jste si v čele NKÚ během posledních devíti let připadal nejzoufaleji?

Tak to se těžko asi soudí, protože vždycky ta chvíle, ten okamžik se nikdy nevrátí a člověk vždycky s odstupem času vnímá okamžik, kdy si myslel, že ty věci jsou už naprosto na doraz, na hraně, tak se zdají být úplně jiné.

Která byla nejtěžší, když vás budu chtít hodně mučit?!

Nejtěžší chvíle byla, když jsem přišel na Nejvyšší kontrolní úřad a v podstatě jsem ani netušil, co ta práce bude obnášet a byla to doopravdy sázka do loterie a asi jedno z největších rizik, které jsem kdy v životě podstoupil.

Tedy postavení samotného Nejvyššího kontrolního úřadu a jeho vybudování na zelené louce v roce 1993?

Ano, to byla přesně ta chvíle, kdy jsem byl tehdy poprvé zvolen Poslaneckou sněmovnou, navržen do té funkce a byl jsem jmenován prezidentem republiky do té funkce, přijel jsem na ten úřad a musel jsem začít okamžitě jednat, v prostředí, které jsem absolutně neznal, s lidmi, z nichž jsem znal velice letmo jen několik a všechno jsem musel začínat úplně od začátku jako malé nemluvně, když se učí mluvit a chodit.

Ač jste byl před rokem 1993, kdy jste se stal prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu, politikem (jen pro úplnost: od roku 1990 jste byl poslancem Federálního shromáždění za Občanské fórum, o dva roky později pak za Občanskou demokratickou stranu), získal jste si v uplynulých devíti letech respekt všech parlamentních stran. 26. dubna 2002 jste byl do funkce prezidenta NKÚ opět zvolen Poslaneckou sněmovnou na dalších devět let, respektive navržen s tím, že prezident NKÚ je jmenován prezidentem České republiky. Přemýšlel jste v uplynulých měsících nad tím, zda devět let v čele NKÚ není přesně odpovídající doba pro dobré řízení jakékoliv instituce, tedy i NKÚ, a že 18 let v čele úřadu může být ku škodě, protože hrozí ustrnutí?

Samozřejmě o tom neustále přemýšlím, přemýšlel jsem o tom i ...

Teď už o tom nemůžeme přemýšlet, když jste navržen jako kandidát.

Kandidát, navržený jako kandidát mohu být, to je jedna stránka té mince, druhá stránka mince, že ještě musím být do té funkce jmenován a musím v té funkci obstát.

Ale sám to také můžete ještě vzdát.

Samozřejmě vzdávat se může všechno, život už mi nabízel tolik šancí k tomu vzdávat věci, které mě potkaly, ale já jsem se naučil nevzdávat se a zatím, myslím, pro mě je a bude vždycky životním krédem, že vzdávat se je to poslední řešení a řešení nedůstojné člověka. Člověk má bojovat do té doby, dokud ještě hýbe jediným malíčkem.

Z toho, co říkáte, 18 let nepovažujete za až tak dlouhou dobu pro dynamické řízení instituce?

Tak já si myslím, že ten úřad se doopravdy rozběhl do určitého stádia, do kterého jsem ho pomáhal určitě rozběhnout i já, a že teď před námi stojí, jak říkají Američané, ještě mnoho výzev, na které je třeba odpovědět a nikoliv před nimi utíkat a ...

Když jste, promiňte, když jste zvažoval pro a proti opětovné kandidatury, k jakým proti jste dospěl?

Já jsem mohl zvažovat pro a proti, já jsem v ten okamžik viděl práci, kterou teď dělám, jako ji vidím teď, ať ty věci dopadnou, jak dopadnou, tak vím, že do poslední chvíle, dokud budu ve funkci prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, tak ještě tu vteřinu, než budu odcházet z toho úřadu a budu za sebou zavírat dveře, tak musím pracovat naprosto naplno a nemyslet na to, co bylo včera, co bude zítra, ale myslet na to, co dělám teď, abych to dělal co nejlépe, abych se za to nemusel stydět.

Žádná proti tam tedy nejsou?

Proti jsou vždycky všude, kdybych ...

Tak je jmenujte?

Lenost, naprostá lenost člověka vypnout, odejít od toho, na chviličku si odpočinout, nemít leckdy bezesné noci, kdy člověk stejně pracuje i v podvědomí a přemýšlí o těch problémech, kterých se nezbaví, kdy přenáší ty problémy mezi rodinu, kdy s nimi zatěžuje děti, kdy nemá čas na vnoučata, kterým by se chtěl věnovat, protože si myslím, že vnoučata a děti vůbec jsou solí života, ale práce si myslím, že je takovým tím kořením, takovým tím šafránem, který je někdy ještě možná cennější než ta sůl.

Ač jste stále nebyl prezidentem republiky jmenován do funkce prezidenta NKÚ na druhé funkční období, můžete, prosím, zodpovědět otázku: jak se bude lišit první funkční období Lubomíra Voleníka od druhého funkčního období, které má začít v červenci 2002?

To ještě nevím, ale vím, že se budu snažit některé věci, které jsem možná nedělal dost dobře, poněvadž rekapituluji teď svým určitým způsobem těch uplynulých devět let, snad lépe a důsledněji, ale v žádném případě nemíním nikdy slevit z těch zásad, kterých jsem se snažil držet celých těch devět let.

Opět buďte konkrétní, které věci jste nedělal důsledněji?

Myslím si, že je třeba ještě zlepšit třeba naše kontrolní zprávy, které předkládáme nejen parlamentu, vládě, ale i koneckonců veřejnosti, aby byly ještě srozumitelnější, ještě údernější, jasnější, protože jen srozumitelná věc dokáže pohnout tím světem kolem nás a já se domnívám, že leckdy ty naše kontrolní závěry, byť se snaží hovořit tou výrazně odbornou technologií, tak se stávají možná pro takového běžného čtenáře a koneckonců i pro vás z médií takovým jazykem ptidepe, který je třeba asi zúdernit, zjasnit, možná zlepšit i strukturu těch zpráv, aby v úvodu hned bylo řečeno to, co je podstatné, kontrolní zjištění a pak nechat na čtenáři, aby si vyčetl ty další detaily. Potom zlepšit práci s parlamentem, já si myslím, že i ta cesta tady je, důsledně dbát na to, aby ta spolupráce, která byla nastolena s exekutivou a s vládou se vyvíjela progresivně dopředu a důsledně zkontrolovat to, co vláda zatím přijala k těm našim kontrolním zjištěním, zda v praxi to nezůstalo jen na papíře, ale zda se ta nápravná opatření, která jsou deklarována, naplňují, a to si myslím, že je velice významné. Potom důsledně kontrolovat reformu veřejné správy, která probíhá, myslím si, že to je výrazná hozená rukavice NKÚ a důsledně se zaměřit na kontrolu prostředků zahraniční pomoci.

Nejvyšší kontrolní úřad se před několika dny opět dostal na první stránky novin. "Havel brzdí jmenování nových špiček NKÚ", "Langera zlobí Havlovo otálení s vedením NKÚ" - hlásaly novinové titulky. Oč jde? Prezident republiky Václav Havel zatím nejmenoval nové vedení NKÚ, tedy Lubomíra Voleníka do funkce prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a současného místopředsedu Poslanecké sněmovny Františka Brožíka do funkce viceprezidenta. O erudici Lubomíra Voleníka podle českého tisku není pochyb, prezident Václav Havel však váhá kvůli Františku Brožíkovi. Podle představitelů tří politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, které stojí mimo tzv. opoziční smlouvu, tedy lidovce, komunisty a unionisty, je návrh na jmenování Františka Brožíka důsledkem tzv. opoziční smlouvy. Hovoří předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda.

Cyril SVOBODA /zvukový záznam/: Všechny kroky, například volba pana Brožíka, ukazují, že dohody platí dál. Prosím, Nejvyšší kontrolní úřad má být nezávislý orgán, který má kontrolovat nakládání s naším rozpočtem a teď bude, pokud pan prezident vyhoví tomuto návrhu, tak bude pan Brožík viceprezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu, tzn. výrazně profilovaná politická osobnost bude tam, kde má být apolitičnost.

Slova předsedy KDU-ČSL Cyrila Svobody. Předpokládám správně, že se nebudete chtít věnovat a komentovat váhání hlavy státu se jmenováním nového vedení NKÚ?

Tak já se domnívám, že ty věci probíhají tak, jak stanoví ústava, a ústava jasně říká, že prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident na návrh Poslanecké sněmovny, čili ta procedura má svůj čas, má svoji gradaci a mně to nepřísluší jakkoliv komentovat. Momentálně jsem prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu a musím se starat především o to, abych dostál té své momentální úloze.

Vy jste v mnoha rozhovorech hovořil o NKÚ jako o nezávislé kontrolní instituci. Komentátor deníku Právo Petr Uhl publikoval 30. dubna 2002 text nazvaný "Trafika podle opoziční smlouvy". Opět citujme doslova: "ČSSD dala místo toho přednost tomu, co považuje za stranický zájem, odvděčit se trafikou, na zástupce navrhla místopředsedu sněmovny Františka Brožíka, jehož sama zařadila až na páté, obtížně volitelné místo své krajské kandidátky v nastávajících volbách. Většina poslanců respektuje princip trafik a opoziční smlouvy ČSSD a ODS, která platí až do voleb, po volbách může platit v koaliční podobně. Stranické zastoupení v různých státních orgánech a různých veřejnoprávních institucích, které je výsledkem handlu ve sněmovně, či dokonce přímým důsledkem smlouvy dvou stran, ODS a ČSSD, je závažným problémem demokratické společnosti, je to její těžká chronická choroba," napsal doslova Petr Uhl v deníku Právo. Četl jste ten článek?

Domnívám se, že jsem ho viděl, ano.

Nakolik podle vás poškozuje nezávislost Nejvyššího kontrolního úřadu to, co se děje kolem jmenování viceprezidenta NKÚ Františka Brožíka?

Já bych to nechtěl komentovat, protože to je věc, která je mimo možnosti toho, abych je sám ovlivňoval.

Vy je můžete ovlivnit.

Já je mohu ovlivnit pouze tak, že budu vykonávat řádně to, co mi náleží z hlediska mé funkce prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, čili důsledně dbát nejen teď, stejně jako jsem dbal v minulosti, i do budoucna na to, abych se nezpronevěřil své funkci, aby se své funkci nezpronevěřil ani úřad sám, a to budu dělat, to tady mohu místopřísežně prohlásit.

Anebo můžete také celou věc ovlivnit tak, že byste třeba kvůli veřejnému zpochybňování Františka Brožíka jako kandidáta na funkci viceprezidenta NKÚ vystoupil s tím, že buď vy jako respektovaná osobnost nebo on. Přemýšlel jste o tom, o takové volbě?

Prosím vás pěkně, toto je věc, která souvisí s procedurou, kterou stanoví ústava, a ta procedura byla nějakým způsobem naplněna, mně nepřísluší tyto věci nějakým způsobem hodnotit.

V případě, že se vám jako člověku, dovolte, ...

Já mám vždycky možnost, budu-li s kýmkoliv do budoucna spolupracovat v rámci toho Nejvyššího kontrolního úřadu a ten člověk se bude chovat způsobem, který já budu považovat za naprosto neadekvátní té funkci, kterou má zastávat, tak mu to můžu sám vytknout, můžu veřejně vystoupit proti tomu a můžu koneckonců také rezignovat. Zákon mi dává tu možnost, abych v případě také se sám mohl svobodně rozhodnout, to neznamená utíkat z boje, bojovat až do posledního dechu to vždycky musí znamenat a v okamžiku, když už nejsou jiné možné prostředky, tak může člověk zvolit takovou demonstraci svého nesouhlasu s něčím, že na tuto funkci rezignuje, kterou vykonává z důvodu mravních, to považuji za naprosto zásadní.

I ty připouštíte tedy, že byste k nim sáhl v případě, že nezávislost NKÚ bude ohrožena?

Vzpomeňte si na tu věc, kdy se objevily věci třeba v souvislosti ohledně opoziční smlouvy, to že v opoziční smlouvě byly ty věci zmiňovány, že jsem vystoupil naprosto rezolutně, že pro mě je směrodatné pouze to, co je v ústavě, co je v zákoně, že jsem složil určitý slib, kterým se cítím být zavázán a ten slib míním vždycky dodržet.

Ovšem v zákoně také je, že nesmějí u takových institucí, jako je NKÚ, jejich představitelé vystupovat ve prospěch nějakých politických stran. František Brožík se uchází o hlasy voličů na pátém místě západočeské kandidátky ČSSD a jeho šance na zvolení nejsou velké, přesto po svém zvolení na místo kandidáta NKÚ v deníku Mladá fronta DNES říká: "Volbám stále dávám prioritu, do kampaně jsem investoval značné množství prostředků a hlasy pro mně jsou i hlasy pro ČSSD."

Mohu k tomu něco říct? Zákon jasně stanoví podmínky, za kterých může být vykonávána funkce prezidenta, viceprezidenta, člena Nejvyššího kontrolního úřadu, samozřejmě je tam určitá inkompatibilita, neslučitelnost s jinými funkcemi, čili pan Brožík není pořád viceprezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu, je pořád jen kandidátem, stejně jako jsem kandidátem já a teprve okamžikem, kdy dojde k jmenování, bude muset jasně, bude muset splňovat ty podmínky, které jsou spojené s tím, aby vůbec mohl být jmenován, tam jsou stanoveny jasně zákonné předpoklady pro to a pokud je nebude splňovat, tak samozřejmě jmenován být nemůže, stejně jako kdybych je nesplňoval já.

Vy kdybyste byl kandidátem na viceprezidenta NKÚ, tak byste ještě kandidoval do sněmovny?

Já nikam nekandiduji, jak vidíte, do žádné sněmovny.

Ale kdybyste byl ve stejné situaci? Když už je někdo kandidát, tak ...

Je to otázka zvážení každého jedince, jak se s touto věcí vypořádá, ale chtěl-li bych já osobně vykonávat funkci třeba prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, byl bych rozhodnut, tak bych prostě za sebou spálil mosty.

To znamená, že byste nekandidoval?

Tak samozřejmě, mám tu možnost se vzdát té kandidatury, ale to je má osobní věc a každý má nastavený určitý žebříček těch věcí, kterými se řídí a je to věc každého jedince z nás.

Další téma: práce NKÚ. Nejvyšší kontrolní úřad, jak již bylo řečeno, vznikl v roce 1993. Pokud bychom měli velmi stručně shrnout, čím se NKÚ zabývá, lidově řečeno, je to hospodaření státu, státních institucí s prostředky daňových poplatníků. Dovolte stručnou statistiku: V roce 1994 NKÚ zkontroloval nakládání s majetkem ve výši bezmála 70 miliard korun. V roce 1997 už to byl majetek za 205 miliard korun a loni majetek za bezmála 159 miliard korun. Druhá strana mince konstatuje, že zatímco v roce 1994 byly zjištěny nedostatky u majetku za necelých 8 miliard korun, v roce 1997 šlo už o necelé 63 miliardy a loni 38 miliard. Pane prezidente, nedá se citovaná statistika vykládat tak, že jste v kontrolních akcích polevili?

Ne, vůbec ne, já se naopak domnívám, že to je právě ten vývoj, který proděláme, že ze začátku trošku, řeknu to asi otevřeně, jsme sčítali hrušky s jablky a teď ...

A teď už sčítáte jen jablka?

Ne, teď se snažíme doopravdy ty věci kategorizovat, když si vezmete tu naši výroční zprávu a podíváte se, tak tam a vezmete si ty výroční zprávy třeba čtyři roky zpátky, tak si myslím, že tam je vidět jasný posun, který významně a kvalitativně významově ty věci rozlišuje podle jednotlivých kategorií toho majetku a případně těch finančních prostředků, které jsme kontrolovali, takže ...

Ale souhrnná čísla týkající se celkového majetku, kdo nečte výroční zprávy, které teď leží přede mnou, tak se mohou zdát jako dostačující, zkrátka celkový objem zkontrolované ....

Nepolevujeme, akorát otázka je, je to otázka vždycky zvolených kontrolních akcí, které sledujeme, předmět té kontroly, který je nastaven, protože nemůžou být ty předměty shodné, samozřejmě jsou případy, kdy v těch kontrolách nezjistíme zdaleka tolik závažných pochybení, což si myslím, že je spíš pozitivem než negativem a ...

To znamená, že státní instituce, že vám opět vstupuji do řeči, začaly lépe a šetrněji nakládat ...

Rozhodně se chovají lépe, já to mohu říct například na příkladě okresních úřadů a asi si to zaslouží ty okresní úřady, abych o nic takto promluvil, protože jsou před svým zrušením a já se osobně domnívám, že to byl jeden z článků státní správy na té místní úrovni, který začal fungovat relativně velice slušně a ...

A proto bude zrušen.

To je ten paradox reformy veřejné správy, když to tak řeknu a musím říct, že ...

Jako člen ODS říkáte tomu také deforma veřejné správy?

Neříkám tomu deforma veřejné správy, říkám tomu reforma veřejné správy, ale vidím v ní řadu rizikových míst, na které se musíme zejména z pohledu Nejvyššího kontrolního úřadu zaměřit.

Například?

Například převody majetku ze státu na kraje apod., další věcí jsou převody majetku z okresů na obce a na kraje, zrušení převodů kompetencí, otázka, co přinese reforma veřejné správy, pokud jde o snižování aparátu ústředních státních orgánů a zda dojde doopravdy k nějakým úsporám, zda naopak ta reforma veřejné správy s sebou nepřinese podstatně vyšší výdaje a komplikovanost z hlediska dostupnosti toho, co má být občanovi poskytnuto.

Tak pokud vám teď dobře rozumím, rozumím tomu správně, že si Lubomír Voleník a jeho úředníci došlápnou na to, aby došlo ke zrušení úředníků v souvislosti s reformou veřejné správy?

Rozhodně se podíváme na veškeré ústřední orgány, z nichž v průběhu té reformy veřejné správy přecházejí některé ty věci na tu nižší úroveň, tedy blíž k občanovi, jak se hlásá, zda to má efekty i z pohledu toho, zda také k tomu občanovi sházejí seshora z toho piedestalu ti úředníci, kteří se na tom piedestalu strašně rádi vyhřívají, protože to je nejblíže sluníčku.

V současnosti, pokud se nemýlím, podle údajů Českého statistického úřadu pracuje ve státní správě a veřejné správě bezmála 180 tisíc úředníků. V posledních čtyřech letech toto číslo narostlo kvůli reformě veřejné správy. Myslíte si a můžete odhadnout, jak reálné je snížení tohoto čísla?

Tak já si myslím, že to bude chtít udělat ..., teď nemluvím slovníkem ODS, ale myslím to naprosto vážně, že to bude chtít udělat pořádný průvan a bude to průvan, který s sebou ...

Je to ten třetinový průvan v byrokracii, tzn. že ...

Ne, to obecně si myslím z hlediska toho, že, ono je strašně těžké se zbavovat některých lidí a je to nepopulární a většinou je to věc, která se dotkne konkrétních lidí a ti lidé to nesou nepříjemně, ale přesto si myslím, že jedna strana mince je třeba to, že je přijat zákon o státní službě, zákon o službě ve veřejné správě a tyhle věci, ale já se domnívám, že ty právní úpravy by s sebou měly nést daleko víc biče v současné době ve vztahu k té veřejné, k veřejnoprávním úředníkům než toho cukru, že tam toho cukru je dneska možná relativně víc, než je třeba, že ...

Můžete českému daňovému poplatníkovi garantovat, že NKÚ si dohlédne, aby se počet úředníků v České republice snížil?

Můžu vám říct jednu věc, že Nejvyšší kontrolní úřad je asi jediný úřad a jediná taková ústřední instituce v této zemi, která od dob svého vzniku, my jsme vznikli v roce 93, tehdy se tam shlukli zaměstnanci ze dvou institucí, část jsme jich museli propustit, a tehdy jsme měli kmenový stav 500 zaměstnanců, já vám mohu říct, že jsme asi jediný úřad za těch devět let, který drží furt toto číslo, naopak reálně jsme ještě snížili množství zaměstnanců, protože se snažíme hledět především na kvalitu a nikoliv na kvantitu, takže si myslím, že jsme asi taková bílá vrána mezi státními institucemi.

Nyní ale po vás chci garanci, že vy jako bílá vrána si dohlédnete na černé vrány, aby z nich bylo co nejvíce bílých vran.

Samozřejmě, já bych byl rád, kdybych ... Ne, nikoliv lakoval na bílo, ale aby ty vrány měly to bílé peří už od samého kořene.

Zhruba 180 tisíc státních úředníků v České republice je podle vás příliš vysoké číslo?

Já se domnívám, že to je příliš vysoké číslo, že skutečně to chce progresivním způsobem zatlačit na kvalitu práce, kterou ti úředníci odvádějí a nikoliv dělat ze státní služby sociální zabezpečení svého druhu.

Vrátíme-li se k citovaným číslům z úvodu, NKÚ ve svých pravidelných zprávách rok co rok ukazuje, které instituce nejhůře hospodaří se stáními penězi ...

Můžu vám ještě skočit do řeči, k těm okresním úřadům jsem jen chtěl říci, to jsme nedořekli, že když jsme začali kontrolovat v tom 93, 94. roce, tak tam bylo velké množství problémů. Mohu vám říct, že už kolem toho roku 1999, 2000 ty okresní úřady téměř, samozřejmě jsme vždycky zjišťovali chyby, ale vyšlapovaly jako dobře promazaný stroj, myslím si, že tak razantní vzestup v kvalitě práce těch úřadů jsem nezaznamenal u žádného jiného i ústředního orgánu státní správy.

Když se ještě vrátíme k těm číslům, při podrobném studiu rozprav k projednávání rozpočtu poslanci vaše šetření nevyužívají, byť vy ukazujete, přede mnou teď leží velmi obsáhlá výroční zpráva za rok 2001, tam jsou kritizována nejrůznější ministerstva, jak špatně hospodaří se státními penězi, jaké máte vysvětlení pro to, že poslanci, když přihazují ministerstvu peníze při projednávání státního rozpočtu, tak vůbec nezaznívají vaše výroční zprávy a to, co se v nich píše?

Já se domnívám, že sem tam zaznívají, tyto věci nejsou úplně na pokraji, že by si jich nikdo nevšiml, dokonce podvýbor pro kontrolu se zabývá veškerými našimi kontrolními závěry, výročními zprávami také, akorát když zjistí, že některý ten kontrolní závěr je z jejich pohledu zajímavý, tak třeba vyvolá diskusi, přizve nás a přizve zástupce příslušného resortu a ty věci se řeší, takto bylo projednáváno už několik kontrolních závěrů a významných kontrolních závěrů v Poslanecké sněmovně, ale domnívám se, že ta práce by mohla být podstatně lepší a věřím, že po volbách najdeme nějaký rozumný modus vivendi s Poslaneckou sněmovnou, už jsem o tom s některými poslanci hovořil, dokonce i s předsedou Poslanecké sněmovny, který sám uznal a řekl, že by bylo dobré, protože zatím ta věc není řešena legislativně, alespoň nalézt cestu nějakého konsensu, jako jsem nalezl cestu konsensu s vládou, aby se stanovila určitá pravidla, která sice nebudou psaná proto, aby se pravidelně projednávaly tyto věci a já bych osobně uvítal, aby třeba čtvrtletně jsme si sedli s těmi poslanci, minimálně z toho podvýboru pro kontrolu, probrali si všechny schválené kontrolní závěry, řekli si, co je na nich zajímavé a také si probrali ty kontrolní závěry, které byly projednány ve vládě, včetně opatření, která vláda přijala a řekli si: "Tyto jsou zajímavé, tyto věci je potřeba projednat ještě dál, věnovat jim pozornost, přizvat si zástupce třeba exekutivy a ty věci dotahovat."

Kandidát na post budoucího viceprezidenta NKÚ, současný místopředseda Poslanecké sněmovny František Brožík v rozhovoru pro Hospodářské noviny z 26. dubna 2002 říká: " Jsem přesvědčen o tom, že by mohlo dojít k určité novelizaci zákona o NKÚ, že by se měly řešit otázky sankcí, pouze závěrečnou zprávou o výsledcích kontroly lze těžko zabezpečit nápravu." Mluví vám František Brožík z duše?

Obávám se, že mi z duše v tomto nemluví, protože to je velký omyl, že sankce mohou v tomto něco pomoct, protože rozhodující roli vždycky musí hrát ty orgány, které jsou z ústavy a z hlediska svého ústavního postavení zodpovědné za určenou oblast činnosti. Nejvyšší kontrolní úřad, já to opakuji pořád, nemůže suplovat roli exekutivy, ani jiných státních orgánů, protože tím by se zbavoval své nezávislosti, a to si myslím, že je jasná premisa, která platí ve všech demokratických státech a je u těch nejvyspělejších kontrolních institucí vždycky respektována.

Teď velmi stručně, poslední téma - a to korupce v České republice. Vláda premiéra Miloše Zemana před koncem svého funkčního období přijala svoji nespokojenost se stavem uplácení v České republice. Kabinet kromě jiného uložil ministru vnitra Stanislavu Grossovi, aby rozpracoval návrh tzv. testu integrity. Hovoří Stanislav Gross.

Stanislav GROSS /zvukový záznam/: V první fázi se spíše zaměříme na řešení pracovněprávních vztahů, protože pro trestní řízení jako důkaz použít vyloženě řízenou provokaci je minimálně v tuto chvíli problematické, takže první, co chceme řešit, je analyzovat možnosti zavedení tohoto institutu pro vybrané profese, například celníky, policisty, případně některé jiné úředníky státní správy, případně samosprávy, vystavit je určitému tlaku nebo simulaci korupčního prostředí a v případě, že v této simulaci by svým chováním neobstáli, byl by to důvod pro rozvázání buďto služebního poměru, nebo pracovního poměru.

17. duben 2002 a slova Stanislava Grosse, vy jste už veřejně řekl, že s tím nesouhlasíte, s tím ...

Já to považuji možná za upřímně míněnou, ale krásnou chiméru a myslím si, že nějaký ex post test integrity není podstatný, důležité je, aby byla nastavena přísně ta pravidla, která jsou už ve fázi, kdy se vybírá určitý zaměstnanec na určitý post, čili důkladně ho proklepnout, důkladně si zjistit všechna možná rizika, tvrdé psychoposudky a tyto věci, zkušební dobu, pak uzavřít pracovní poměr na dobu určitou a já se domnívám, že toto lze řešit i za stávající právní úpravy a snažíme se o to už několik let na našem úřadě a myslím si, že to je systém, který má budoucnost spíš než ta krásná chiméra, kterou zde přednesl pan Stanislav Gross a který to snad myslí i vážně, ale která, si myslím, má tolik zádrhelů a rizik, že možná by přinesla v praktické realizaci více škody než užitku.

Říká prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Lubomír Voleník. Děkuji za vašich 30 minut, které jste věnoval rozhlasové stanici BBC a někdy příště na shledanou.

Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC.