|
Zákulisím vyjednáváním v bruselském
ústředí Evropské unie vás provede reportáži Petra Dudka.
Audio záznam
8. dílu v MP3
Pokud návštěvník Bruselu zamíří do čtvrti vyhrazené
úřadům Evropské unie, dost možná jej překvapí rozsah stavebních
úprav. Z okraje městského centra jsou to metrem na náměstí Roberta
Schumana pouze dvě stanice.
Když vystoupíte na povrch, spatříte mohutný palác
Berlaimont, tradiční sídlo Evropské komise, exekutivního orgánu
Unie. V
současnosti vypadá železobetonová konstrukce trochu jako po výbuchu
- chybí část vnějších stěn a z vnitřku budovy není vidět nic než
holé stěny.
Palác Berlaimont se zbavuje dědictví minulosti,
konkrétně azbestových izolací, které jsou v Evropské unii zakázány
jako zdraví škodlivé. Celá oprava je ve skluzu, ale odpovědní činitelé
se prý zaklínají, že nejpozději do rozšíření EU o nové členy, tedy
zhruba do léta 2004, bude Berlaimont připraven.
Vysmívané a kritizované město evropských byrokratů
Právě kvůli rozšíření jsem letos v květnu strávil
v Bruselu několik dní. Zajímalo mne, jak pracuje tolik vysmívaná
a kritizovaná bruselská byrokracie a hlavně - jak při jednání s
ní vystupuje český tým v čele se státním tajemníkem pro evropskou
integraci Pavlem Teličkou.
Stálé mise členských zemí Unie v Bruselu vyhlížejí
většinou docela honosně. Například německé zastoupení je velké skoro
jako průměrné české ministerstvo. Čeští diplomaté se musejí smířit
se skromnějšími poměry. V čele české mise v Bruselu je velvyslanec
Libor Sečka.
O bruselských byrokratech, o jejich lidských slabostech,
i o jejich neefektivní organizaci kolují vtipy. Dokonce se na toto
téma píší romány a natáčejí televizní komedie.
Pilní úředníci
Nováček se v Bruselu například obvykle pozastaví
nad tím, že řada úředníků včetně těch nejvyšších často mizí úderem
dvanácté z kanceláří a nevrací se před třetí - tak dlouho totiž
trvá přestávka na oběd. Nepřipomíná to pracovní morálku z dob reálného
socialismu?
Bruselská zpravodajka BBC Oana Lungescuová sleduje
tamější byrokraty velmi zblízka už čtyři roky:
"Dejme tomu, že úředníci v Bruselu pracují
usilovněji a poctivěji, než je na první pohled patrné. Také je nutné
jim přiznat, že jsou většinou vysoce kvalifikovaní. Zaměstnání v
bruselských institucích bývá dobře placené, vzhledem k budoucnosti
EU nabízí i relativně spolehlivou budoucnost. Není divu, že o místa
v Bruselu je zájem a konkursy bývají náročné. Jazykové schopnosti
jsou samozřejmým předpokladem. Ne každý úředník ovládá všechny jazyky
všech členských zemí Unie, ale přinejmenším anglicky a francouzsky
mluví všichni. Důkazy se nabízejí na každém kroku a na všech úrovních.
Zkuste si zajít třeba do stánku s novinami vedle Rady ministrů a
položte jejímu majiteli prostou otázku: jací jsou podle vašeho mínění
nejvážnější uchazeči o vstup do Unie?"
Jazykový Babylon
Uznávám, že pan trafikant tipuje nejvážnější kandidáty
na rozšíření poněkud jinak, než mocní mužové a ženy Evropské unie,
ale na vlastní uši jsem se mohl přesvědčit - angličtina a francouzština
jsou pro něj tak přirozené, že bez váhání přechází z jedné řeči
do druhé, klidně v rámci jediné věty.
Jazyková pestrost, která v Bruselu vládne, je
uchvacující. Bohužel má i svou stinnou stránku - z jazykové mnohosti
se líhne zjednodušená evropská novořeč, fungující často na původně
anglickém základě.
V češtině se projevuje například tím, že místo
"jednání" se říká "negociace". Odtud titul hlavního vyjednavače,
kterému se v bruselské češtině říká "hlavní negociátor". K
nepěkně znějícím slovům se přidávají zkratky. A je jich hodně.
Opravdová jednání
Bruselská budova Evropského parlamentu
Rychlé tempo neustálých změn poznamenává i tvář
bruselských chodníků. Úřady je třeba rozšiřovat, připojovat nové
sítě, a tak mají všichni napilno - včetně dlaždičů. Jeden z nich
rovnal svým kladivem žulové kostky právě 17. května, kdy do Bruselu
zavítal na jednu z mnoha letošních návštěv hlavní český vyjednavač
Pavel Telička.
Ještě než jeho zhruba třicetihodinová mise začala,
zajímal jsem se, co vlastně jednání mezi kandidátskými zeměmi a
Evropskou unií obnášejí. Zpravodajka BBC Oana Lungescuová mi to
řekla bez obalu:
"Jediná opravdová jednání se týkají délky
a rozsahu přechodných obdobích."
Znamená to, že zástupci kandidátských zemí si
jezdí do Bruselu pouze pro zadání dalších domácích úkolů?
"Pokud se jedná o přejímání "acquis
communataire" - stávající unijní legislativy, tak víceméně
platí. Kandidátské země nemohou přijít a říct: Chceme změnit některé
ze základních pravidel hry. Nové země mohou zasahovat do debaty
o pravidlech, která se mění," vysvětluje ředitel bruselského
Centra pro evropskou politiku John Palmer.
Hlavní český vyjednavač Pavel Telička ale upozorňuje,
že o mechanické přejímání "acquis communataire" jde pouze
v první fázi integračního procesu.
Bitva o přechodná období
Kandidátské země postupně uzavírají kapitoly evropské
legislativy, kterých je dohromady třicet. V rámci jednotlivých kapitol
si ale mohou uchazeči vyjednat různá přechodná období.
Jinými slovy si vyžádat, aby příslušné evropské
zákony v dané zemi dočasně neplatily, nebo se uplatňovaly jen ve
zmírněné formě. Obdobná přechodná opatření mohou prosadit členské
země vůči novým členům.
Česká veřejnost v posledních týdnech mohla sledovat
vyjednávání o přechodném omezení volného pohybu osob - Německo a
Rakousko tak vycházely vstříc svému veřejnému mínění a bránily se
případnému přílivu levné pracovní síly z nových členských zemí.
Když dojde na přechodná období, říká John Palmer,
vyjednává se naostro: "V každém jednání je obsaženo určité
smlouvání a handrkování mezi oběma stranami, jehož cílem je jednotná
Evropa."
Při rozhodování o délce a rozsahu přechodných
období hrají roli nejen faktické důvody, ale i nejrůznější psychologické
ohledy.
15 členů a jedno stanovisko
Bruselská budova Evropského parlamentu
Pro kandidátské země je důležité sledovat a dobře
chápat i vnitropolitickou situaci v členských zemích patnáctky.
Brusel pak v evropské politice funguje jako jakási skořápka naplněná
až patnácti různými stanovisky.
"Rozhodují jednotlivé národní vlády, které
jednají společně. Rada ministrů je hlavním mocenským orgánem Unie.
Komise zase dohlíží na obecné zájmy Unie - komise se tedy často
staví na stranu malých členských států proti velkým," uvedl
John Palmer.
Jak říká John Palmer, v Bruselu se spojují názorové
proudy přicházející z jednotlivých členských zemích. Ale i v členských
státech se vyjednává. Tak to alespoň chápe Oana Lungescuová:
"Opravdová vyjednávání se odehrávají uvnitř
jednotlivých zemí. Politikové musejí totiž vyjednávat s veřejností
- se svými voliči. Proto například německá a rakouská vláda prosazují
sedmileté přechodné období týkající se volného pohybu osob. Je to
totiž psychologický problém pro rakouské a německé voliče. Kromě
toho se nelítostně vyjednává mezi jednotlivými státy Unie - tak
vzniká jednotné stanovisku EU."
Hlídací psi zájmů svých zemí
Dostáváme se tak ke staré známé pravdě - do Evropské
unie nevstupuje pouze vláda, ale celá země. Vláda tedy musí vědět,
jakou pozici má a může vzhledem k voličské podpoře hájit.
Na vyjednávacím týmu pak je, aby přesně věděl,
kdy a s jakým požadavkem vyrukovat, nebo naopak, v které chvíli
ustoupit vůli evropské patnáctky. Otázal jsem se Pavla Teličky,
má-li pocit, že se někdy během jednání dopustil v tomto směru závažné
chyby:
"Myslím, že ne, protože zatím nebylo skutečně
vyostřených negociací tolik."
Stačí krátký pobyt v Bruselu, aby si člověk uvědomil,
jak rozdílně vypadá Evropa ze svého administrativního středu, do
něhož se sbíhají všechny důležité informační kanály, a z relativně
izolovaného hlavního města jedné z kandidátských zemí.
Řada požadavků a představ, které v Praze do omrzení
opakují sdělovací prostředky a kvůli kterým se politikové střetávají
v televizních debatách, v Bruselu působí zcela okrajově a někdy
až nesmyslně. Naproti tomu se v Bruselu odehrávají opravdové diplomatické
bitvy, o nichž v Praze nepadne ani slovo.
Excelentní český vyjednavač
Pověst Pavla Teličky v Breselu je velmi dobrá
Pověst samotného Pavla Teličky v bruselských kruzích
je velmi dobrá. Diplomaté a úředníci, na které jsem se obrátil,
samozřejmě musejí - hlavně před mikrofonem - respektovat pravidla
zdvořilosti. Nejeden z nich se zalíbením konstatuje, že hlavní český
vyjednavač je tělem i duší sportovec. Při navazování osobních kontaktů
lze využít leccos.
Hlavní český vyjednavač ovšem není jen pasivním
sportovcem. Jak jsem zjistil od jeho kolegů, Pavel Telička se čas
od času svým spolupracovníkům ztrácí a není k zastižení ani na svém
mobilním telefonním čísle. V takových okamžicích se prý vyplatí
jej hledat v nejbližší posilovně.
Někteří lidé v Bruselu říkají, že hlavní český
vyjednavač je při diskusích se svými bruselskými protějšky někdy
příliš ostrý. Někteří mají výhrady proti jeho občas poněkud drsnému
smyslu pro humor. V oficiálních reakcích ale hovoří v superlativech.
Mluvčí Evropské komise Jean-Christoph Filori:
"Jsem přesvědčen, že Pavel Telička je excelentní
vyjednavač, jeden z nejlepších v Bruselu, což je pro nás občas náročné,
ale pro Českou republiku je to samozřejmě dobře - její zájmy jsou
správně hájeny."
Obchod, sport, divadlo
Česká republika není v úsilí o přistoupení k Evropské
unii sama. Před odletem z Bruselu mne napadlo se Pavla Teličky ještě
zeptat, zda Češi spolu s Maďary či Poláky vytvářejí nějakou společně
postupující skupinu. V jeho odpovědi zaznělo o něco víc, než jsem
čekal:
"Diplomacie je obchod, sport a divadlo. Každá
z těch zemí samozřejmě sleduje především své vlastní zájmy."
Teličkovu definici diplomacie lze snadno vztáhnout
na celý proces rozšiřování Evropské unie. Jde bezesporu o nelítostný
obchod. To Česká republika brzy pozná. Je v tom i kus sportovního
zápolení a pro všechny zúčastněné je žádoucí co nejdříve a co nejlépe
pochopit pravidla, podle kterých se hraje. A že Brusel je jedno
ohromné divadelní jeviště, o tom snad nikdo nepochybuje. Ani tamější
stavební dělníci, kteří účinkují ve vedlejších, ale nikoli bezvýznamných
rolích celého kusu. Než se Evropská unie rozšíří, musejí být dávno
hotovy i stavební práce.
|
