|
Od 1. ledna příštího roku začnou
obyvatelé 11 evropských zemí platit společnou měnou euro. Projekt
Evropské měnové unie se stal nejambicióznějším, ale také nejspornějším
cílem EU. Dnové ale euro nechtějí. Hlasovali pro němu vloni na podzim
v referendu. Vědí snad něco víc než Němci nebo Francouzi, kteří
se pro společnou měnu rozhodli? Nebo jsou dnešní dánští kverulanti
Andersenovým ošklivým kačátkem, ze kterého jednou vyroste mohutná
labuť euroskepticismu? Na tyto otázky se pokusí odpovědět reportáž
Jana Čápa.
Audio záznam
9. dílu v MP3
Když 28. září roku 2000 Dánové referendem odmítli
vstupenku do eurozóny, grafici a redaktoři evropských médií pracovali
většinou se dvěma stereotypy. Jeden představoval obraz Křik skandinávského
expresionisty Edvarda Muncha, jehož úzkostlivou tvář obcházely hvězdičky
Evropské Unie, druhým pak byl - jak jinak Hamlet.
Kralevic dánský nevraštil čelo nad Yorickovou
lebkou, ale euromincí, a novinové titulky se za něj ptaly, zda být
či nebýt v Evropské měnové unii. 53 procent dánských Hamletů tehdy
na otázku odpovědělo záporně. O jaké se tím připravili výhody vysvětluje
analytik Dansk Industri AB:
"Dánsko je podobně jako Česká republika malou
zemí, hodně exportujeme do zemí eurozóny, a proto potřebujeme stabilní
měnový kurz. Další výhodou měnové unie je nižší úroková míra - když
potřebujete financovat svůj podnik a chcete si půjčit peníze, je
to výhodnější. V neposlední řadě pak platí, že když dnes dánská
firma obchoduje s partnery z eurozóny, má vysoké výdaje na samotných
obchodních transakcích. Neustálá výměna peněz zabírá čas i pracovní
sílu - musíte platiti lidi, kteří vám vypočítávají finanční rizika
a podobně. Členstvím v Evropské měnové unii by spoustu zprostředkovatelských
poplatků odpadlo."
Důvody dánského "ne"
Premiér Poul Nyrup Rasmussen propagoval euro v ulicích marně...
Ekonomové zároveň předpokládají, že budou- li
služby a ceny v evropských zemích uváděny ve stejné měně, nastane
větší tlak na cenovou soutěž, což prospěje spotřebitelům, podpoří
hospodářský růst i zaměstnanost.
Avízované výhody eura však loni přesvědčili jen
47% dánských voličů.
V čem viděli háček? Své vysvětlení nabízí bývalý
ministr zahraničí Niels Helveg Petersen, který - vedle premiéra
Poula Nyrupa Rasmussena - patřil k hlavním apoštolům eurozóny. Po
porážce vlády v zářijovém referendu z ministerské funkce odstoupil.
"Asi tak dva až tři týdny před samotným referendem,
jsem začal tušit, že prohrajeme. Mělo to jeden hlavní důvod - euro
samotné během dánské kampaně ztrácelo na hodnotě a tím získaly navrch
argumenty, které prohlašovaly, že je to teprve nová měna, která
je navíc slabá. Takže proč se k ní hned připojovat? Jestli zato
skutečně stojí, vždycky se přece k měnové unii můžeme připojit později."
Vítězství srdce nad hlavou
Že se Dánové nechtějí přidat k euru, jehož hodnota
loni převážně kolísala a slábla, může být pochopitelné. Podle finančního
analytika dánské průmyslové komory Jörna Henrika Rasmussena však
ani tento přístup nebyl racionální:
"Není pochyb o tom, že takzvaně 'slabé euro' hrálo
v dánské debatě roli. Jsem ale přesvědčen o tom, že tento argument
byl scestný. Americká ekonomika byla silnější než evropská a podle
ekonomických teorií se to musí odrazit v kurzu eura. Guvernérka
dánské národní banky tehdy vystoupila v televizi a upozorňovala
na to, že takhle se argumentovat nedá, ale lidé volili spíš podle
srdce a neposlouchali rozumné argumenty."
V jedné z Andersenových pohádek se stříbrný dánský
peníz dostane do světa, kde ho nikdo nezná a všichni cizinci ho
považují za falešný. "Ale vždyť to je mince naší země, poctivý stříbrňák
od nás," zvolá nadšeně dánský krajan, kterému se v cizině dostane
do ruky.
Napadlo mě, jestli se pětimilionový národ neobával
o svou národní měnu i v loňském referendu.
Ještě na kodaňském letišti si prohlížím dánské
koruny. Nezdá se, že by na nich bylo něco specificky dánského, přestože
na většině z nich je profil královny Margarety II. Stříbrné dvojkoruny
a pětikoruny jsou navíc děravé.
Příliš velká změna
Dánové se rozhodli svoji korunu za euro nevyměnit
Když ale dánský poslanec evropského parlamentu
Jens-Peter Bonde, během eurokampaně Dány děsil roztavenými korunami
a spálenými bankovkami s atomovým Nielsem Bohrem, nebo autorkou
Vzpomínek na Afriku Karin Blixenovou, jeho hrozby zjevně zabíraly.
Hrál tedy v dánském odmítnutí eura roli patriotismus?
Bondeova kolegyně, tajemnice Červnového hnutí
Rita Dareová tvrdí, že Dánům šlo o víc než o měnu:
"Kdybychom přikývli na euro, nepůjde jen o měnu
nebo o královnu Margaretu na naši koruně. Museli bychom změnit celý
současný systém našeho sociálního zabezpečení. Ten systém zajišťuje
lidem státní podporu bez ohledu na to, kde dříve pracovali."
K čemu je národní měna?
Ale ani na druhé straně dánské eurobarikády se
sentimentální vztah ke koruně nepřeceňuje. Hovoří znovu Niles Helveg
Petersen:
"Identita národa samozřejmě nesouvisí s bankovkami
nebo mincemi, které nosíte v kapse, souvisí s národními dějinami
a jazykem a dalšími faktory. Takže ten argument o ztrátě manévrovacího
prostoru v eurozóně jsem nikdy nebral vážně, i když na některé voliče
platil. Moje odpověď těmto argumentům zní - prostor pro manévrování
jako malá měna mimo měnovou unii beztak nemáme. Naopak zůstávat
mimo vyžaduje daleko přísnější disciplínu, než kdybychom se k euru
připojili."
Takový krok sice podle odpůrců eura ohrožuje dánskou
suverenitu, podle dánského analytika Jörna Henrika Rasmussena je
však hospodářská suverenita pojem ve vyspělé ekonomice už dávno
fikcí.
"Suverenita je beztak pouze iluze, když dnes evropská
centrální banka pozmění výši úrokové míry, guvernérka dánské národní
banky ji v závislosti na Frankfurtu změní během patnácti sekund
také."
Dánské výhrady vůči Evropské unii
A celkový postoj Dánů vůči Bruselu? Kritičtí Dánové
mají podle politologa a bohemisty Petera Buggeho dojem, že ne všechny
kroky Evropské unie jsou jim blízké a požadují demokratičtější postupy
evropských struktur.
Na takzvaný demokratický deficit upozorňuje i
tajemnice Červnového hnutí Rita Dareová, podle které Brusel na členské
země se svými plány příliš naléhá:
"Chtějí všechny svoje reformy prosazovat příliš
rychle a přitom neberou v úvahu názory obyvatel členských zemí.
S reformami není třeba tolik spěchat. Můžeme pokračovat s tím, co
máme a počkat, dokud se otázka demokratického deficitu v Evropské
unii nevyřeší."
Dánské vlastenectví je snad nejviditelnější na
domácím vztahu k národní vlajce. Bílý kříž v červeném poli si s
sebou Dánové berou i na soukromé víkendové pikniky a v okolí dánských
obydlí je alespoň jedna vlaječka.
Hrdí vlastenci
Dánové jsou hrdí na své národní symboly
Hrdost na státní symboly a dánství se pěstuje
i tady v zábavním parku Tivoli, kde každý den mašíruje jakási stínová
hradní stráž složená s deseti až dvanáctiletých kluků.
Zatímco dětští gardisté provázejí improvizovaný
královský pár centrem zábavního parku, jejich venkovští vrstevníci
ve vikingském muzeu v Roskilde přiživují národní tradici tím, že
se v zátoce Severního moře učí ovládat starodávné vikingské lodi.
Tyhle čluny s mělkým ponorem o nosnosti třeba
i dvacet tun je třeba brát vážně. Vždyť na nich Vikingové objevili
Ameriku a drancovali celou Evropu - ve své době mohli mít strategický
význam protiraketového štítu. Vilém Dobyvatel s nimi pokořil Británii
a začal psát její novou historii.
Dánské královské koruně patřila kromě Anglie i
Skandinávie a kolonie v Karibiku. V geopolitickém rozdělení světa
21. století tohle už dávno neplatí, ale národní hrdost přetrvává.
I díky praktickým hodinám vikingskému umění lodního stavitelství
pro děti.
Nafouklý nacionalismus
Lina Kristensenová, která pracuje jako sekretářka
na univerzitě v Arhusu, volí socialistickou Folkeparti a domnívá
se, že úloha nacionalismu v loňském referendu se mnohdy přeceňuje:
"Já mám své důvody, proč jsem volila ne a pravicoví
voliči mají pro stejný hlas důvody úplně jiné. V obou táborech se
vyskytovalo dosti široké názorové spektrum. Mnoho socialistů hlasovalo
"ne" ze sentimentálních důvodů. Přitom ze strany vlády existovala
tendence všechny odpůrce eura paušalizovat jako nacionalisty."
Spíše než vlastenectví mohla prý výsledek všelidového
hlasování ovlivnit i vrozená dánská vzdorovitost a podezřívavost
k autoritám, které je o výhodách eura přesvědčovaly.
Dánský odpor proti autoritám
Vedoucí slovanských studií v Arhusu, bohemista
a politolog Peter Bugge spatřuje v minulých dánských referendech
určitou formu protestu proti vládě.
Tradiční odpor proti autoritám nevylučuje jako
důvod odmítnutí eura ani vedoucí informačního oddělení Evropské
unie při hlavní městské knihovně v Kodani Line Knudsenová:
"Levicově orientované strany v Dánsku, které
se vždycky profilovaly proti socialismu a komunistům, byly odjakživa
proti Evropské Unii. Když pojedete do Itálie nebo do Francie - tam
levičáci Unii podporují - ale jak říkám, dánská levice je euroskeptická.
Lidé mojí generace nemůžou najednou změnit názor. Jsme proti evropskému
projektu, takže se dá říct, že v Dánsku je víceméně jakousi tradicí
být proti Evropské Unii."
Christianie - stát ve státě
"Právě opouštíte území Evropského hospodářského
společenství," upozorňuje nápis na ulici Princess Gade v kodaňské
čtvrti která si říká Svobodné město Christianie. V téhle rezervaci,
které od roku 1971 vládnou v podstatě ideály hippies platí snad
všechna pravidla oázy a společenského experimentu.
 Jedním
z několika setčlenné komunity, kteří z liberálního skanzenu do okolního
území Evropské unie vycházejí, je padesátník Bill Kosmická květina,
který když je potřeba, vyjednává s kodaňskou policií. Teď právě
baví turistické návštěvníky historkami z dějin Christianie.
Podobně jako mnoho dalších i on přijal jméno podle
svého domku v Christianii, když počátkem 70. let ukončil kariéru
hvězdy muzikálu Hair a asi definitivně se tady usadil.
Ptám se ho, jestli jeodmítání Evropské unie v
Christianie součástí nějaké typické dánské revolty.
"Dánové nepřecházejí na červenou a všechno musejí
mít pintlich, ale přitom má tenhle národ silný odpor k autoritám.
Dánové věčně rebelují a přitom jsou pro pořádek, je to takový jejich
paradox. Možná jsme i my v Christianii jsme reakcí na tyhle snahy
kontrolovat každodenní život."
Dánská skepse
Považují tedy Dánové Brusel za jakousi prodlouženou
kontolorskou ruku?
"To bychom příliš generalizovali. Referendum ukázalo,
že v v určité době plány Unie nevyhovovaly jednapadesáti nebo dvaapadesáti
procentům Dánů. Já sám jsem nevolil, ale rozhodně nechci, aby se
v dějinách opakovalo, že když si jdou Němci s Francouzi po krku,
že si to pak odskáče Dánsko."
V referendu tedy zřejmě obecně sehrálo svou roli
protiautoritářství, ale odpůrci eura mají i konkrétnější důvody
k pochybnostem fungování evropské legislativy. Hovoří Lina Kristensenová
"Jsem celkově vůči Evropské unii dosti skeptická,
to co se v Unii děje má podle mého na Dánsko negativní následky.
Většina evropské legislativy negativně ovlivňuje zákonodárství v
Dánsku - například zákony o ochraně životního prostředí nebo ochraně
zvířat, což jsou oblasti, která mě zajímají. Pokaždé když se v Dánsku
objeví návrh na zákaz nějaké chemikálie, která nebyla pořádně otestována,
Brusel to zamítne. Přitom s vivisekcí Evropská unie neustále přešlapuje
na místě."
Nesouhlas žen s eurem
Proti euru hlasovalo výrazné procento žen
Nesouhlas s přičleněním k jednotné měně vyjádřilo
široké spektrum voličů od dánských marxistů, kteří v Evropské centrální
bance spatřují prodlouženou ruku nadnárodního kapitálu, po dánskou
pravicovou Volkeparti. Sociologové upozorňovali na skutečnost, že
proti euru hlasovalo výrazné procento žen. Jak si to vysvětluje
sekretářka univerzity v Arhusu Lina Kristensenová?
"Někteří to vysvětlovali tím, že ženy se
zajímají o takzvané humanistické hodnoty - ochranu přírody, životní
podmínky pro starší občany, sociální zabezpečení - zatímco muži
se zajímají o ekonomické a technické stránky výhodnosti Unie. Statisticky
to tak skutečně bylo, ale nemám ráda, když se lidé takhle škatulkují."
Rozjetý eurovlak
Velká část dánské eurodebaty probíhala v železniční
metafoře eurovlaku, který by měl nebo neměl zpomalit, z kterého
by Kodaň měla vystoupit nebo který by mohl nedej Odine mohl Dánům
ujet. Někteří tvrdili, že tím eurovlakem Dánové budou muset jet
ať se jim to líbí nebo ne. A mentalita dánského voliče podobnou
předurčenost nesnáší.
Eurovlak se jako klišé stal i terčem parodií.
Červnové hnutí, které je zastoupeno v evropském parlamentě, aniž
by mělo jediného poslance v jednokomorovém Folkingetu, uspořádalo
Prodiho cestovní kancelář a její agenti v podezřelých oblecích nabízeli
pofiderní výlety jejíž příští zastávkou byla jednotná měna. Pak
čekal cestovatele dlouhý tunel do neznáma.
Strach z nezávislosti
Očkování proti strachu z nezávislosti na EU
Ovšem asi nejznámějším happeningem z kampaně před
hlasováním bylo rozdávání ochranných látek proti strachu z ekonomické
krize, kterou maloval na zeď Rasmussenův kabinet. V kodaňském centru
Červnového hnutí jsem hovořil s jednadvacetiletým Nikolajem Larsenem,
který akci organizoval:
"Oblékli jsme se do bílých plášťů, takže
jsme vypadali jsko doktoři, a rozdávali jsme bílé pilulky - ve skutečnosti
to byly bonbóny - a ty jsme dávali spolu s letáky. Říkali jsme akci
očkování proti strachu z nezávislosti na Evropské unii. Šlo o to,
že když vláda zjistila, že by v eurok
ampani mohla prohrát, zahájila zastarašovací frontální
útok s celou řadou nepodložených prohlášení o dánské ekonomice a
o údajném dopadu, který by hlasování NE na dánské hospodářství mělo.
Strašili nezaměstnaností, odlivem investorů a samozřejmě nic z toho
se nestalo. Naopak. Dánská ekonomika je ještě silnější než dřív."
Nikolaj Larsen pracuje v telekomunikační firmě
a v Červnovém hnutí pracuje jako dobrovolník. Co mu na evropských
strukturách vadí nejvíc?
"Evropský systém se mnohem víc soustředí
na boj s inflací než na problém nezaměstnanosti, což je možná pochopitelné
s německou historickou zkušeností s hyperinflací, ale dánské vlády
se na to vždycky dívali úplně jinak. My si hyperinflaci pochopitelně
také nepřejeme, ale alternativa třeba desetiprocentní nezaměstnanosti
je pro Dány nepřijatelná. Zatímco třeba britská vláda premiérky
Thatcherové to považovala za ozdravný prvek ekonomiky. Je to možná
extrémní příklad interpretace tržní ekonomiky, ale takovéhle myšlení
v Dánsku nenajdete. Tady je pro drtivou většinu lidi důležitá stabilita
a sociální zabezpečení."
Nesplněné hrozby zastánců eura
Kolo je v Dánsku oblíbený dopravní prostředek
Po vikingských člunech a vlacích byl čas vyzkoušet
asi nejtypičtější prostředek hromadné dopravy v Dánsku, kterým je
kolo. Dokázaly tedy uplynulé měsíce, že se vládní propaganda ohledně
absence v eurozóně mýlila? To je otázka pro bývalého ministra zahraničí
Helvega Petersena:
"Podle mně tohle nedokázalo vůbec nic. Nikdy jsem
ostatně neočekával, že by se výsledky referenda mohly projevit v
tak krátkém období. Členství v Evropské měnové unii má efekt dlouhodobý.
Lehce se mluví, když se finanční trh chová standardně, z dlouhodobého
hlediska záleží na tom, jak trh reaguje na hospodářské krize, jak
reaguje na problémy v měnových kurzech. Pro takové případy je mnohem
výhodnější být v Evropské měnové unii. Finanční trh může s eurem
spekulovat."
Červnové hnutí zásluhou své kampaně získalo pro
zdrženlivost vůči euru jistě výrazný počet Dánů, jak ovšem upozorňuje
bohemista a politolog Peter Bugge do dánského parlamentu se jejich
zástupci zřejmě jen tak nedostanou.
Vlastně se nic nestalo
Většina Dánů se vyjadřuje v tom smyslu, že se
odmítnutím Eura vlastně nic nestalo. Ekonomickou situaci osm měsíců
po referendu charakterizuje analytik Dansk Industri Jörn Henrik
Rasmussen:
"Během kampaně jsem říkával, že pokud Dánsko euro
odmítne, neznámená to pro dánské podniky, že hned příští den po
referendu zkrachují. Důvody proč v Dánsku investovat - jako například
vysoce kvalifikovaná pracovní síla - přetrvávají. Není to otázka
přežití, ale jedná se o to, že nárůst investic by mohl být ještě
vyšší."
Ekonomické hrozby vlády s vyšší úrokovou mírou
se nenaplnily a Finanacial Times počátkem letošního roku například
vyhodnotily Dánsko jako jedno z nejvýhodnějších míst pro investice
v elektronickém obchodování a dánská firma Biogen zaznamenala jednu
z nejvýraznějších amerických investic posledních měsíců.
Analytik Jörn Henrik Rasmussen však upozorňuje,
že i když obchody jdou stejně dobře jako dřív, ve vztahu k Evropské
unii se něco změnilo:
"Podle mého je to jako když snoubenecký pár stojí
v kostele před knězem a on se vás zeptá berete si tuhle ženu. Bylo
by to potom stejné, kdyby ženich nebo nevěsta řekli ne? Já myslím,
že ne, protože říkáte nechci k téhle rodině patřit nechci v tomhle
svazku, v téhle unii být."
Čekání na příští referendum
Kdo bude oslavovat příště? Opět odpůrci eura nebo jeho příznivci?
Jaké důsledky má dánské odmítnutí jednotné měny
pro Evropskou unii? Prakticky se dá říct, že zanedbatelné. Pětimilionový
stát s hrubým národním produktem 185 miliard dolarů není ve srovnání
s říší eura žádným obrem.
Do jisté míry však Kodaň oslabuje naději na vstup
Švédska a klíčové Británie, bez níž by projekt evropské jednotné
měny ve svém rozjezdu dlouhodobě pokulhával. Loňským hlasováním
si však Dánsko dveře k euru neuzavřelo navždycky a bývalý člen vlády
Niels Helveg Petersen je v tomto ohledu velkým optimistou:
"Osobně nepochybuji o tom, že je jen otázkou času,
kdy se Dánsko se rozhodne k euru připojit. Už od prvního ledna se
euro stane platidlem pro 300 milionů Evropanů a za rok touto dobou
od 1. července to pro ně bude jediné platidlo. Navštíví naši zemi
jako turisté a budou eurem platit a my si na něj zvykneme přirozeným
způsobem. Dánové přijdou na to, že euro není nebezpečné ba naopak.
Postoj mnoha Dánů se změní, až se euro stane skutečností a ne pouze
realitou pro lidi z finančního sektoru."
Eurooptimisté věří v "ano" euru
Ve finančním sektoru se pohybuje analytik Jörn
Henrik Rasmussen, který je ohledně brzy opakovaného referenda poněkud
rezervovanější nicméně i on věří, že s prvním eurem v dánské peněžence
se karta Evropské měnové unie obrátí.
"Až se od prvního ledna euro stane fyzickou skutečností.
lidé zjistí, že přináší spoustu výhod nejen pro zaměstnání a firmy,
ale i pro soukromé osoby. Až lidé vyjedou na dovolenou přes Německo
do Rakouska do Francii, možná do Španělska a uvidí, jak je pohodlné
užívat stejnou měnu. Eurem budou u nás platit i turisté a lidem
brzy dojde, jak je pohodlné užívat jednotnou měnu."
Diskuse kolem výhod a možností eura se s nadcházejícím
rokem jistě oživí dá se odhadnout, že bude stejně otevřená jako
debata, která provázela všelidové hlasování v loňském září. Za ní
se ještě jednou ohlédneme s knihovnicí Line Knudsenovou
"Diskuse se účastnilo více než 50 různých
hnutí a stran, které během kampaně pro a proti euro vydali více
než 100 publikací. Lidé sem chodí každý den a ptají se: "Včera vydalo
ministerstvo financí další brožuru, už ji máte?" Spolupracuji s
koordinátory Evropské unie v různých zemích evropské patnáctky a
můžu říct, že kromě snad Švédska nebo Finska se občané o aktivitity
unie nikde tolik nezajímají."
Otevřená diskuse o výhodách a nevýhodách
Vedoucí informačního centra Evropské unie pečlivě
katalogizuje veškeré publikace Evropské komise, které jsou čtenářům
kodaňské městské knihovny k dispozici. Přicházejí sem i odpůrci
eura, kteří brožury olepují kontakty na další zdroje alternativních
i protibruselských názorů.
Když se o tom dozvěděli dánští zástupci Evropské
komise, chtěli publikace vyměnit. Knihovníci je však upozornili,
že centrum navštěvují dospělí lidé, kteří si jistě vlastní názor
dokážou utvořit sami, bez podobných zásahů. Kritičnost a otevřená
diskuse, to byly možná největší lekce dánské návštěvy.
Výchova k pochybnostem
Před mým odletem z Kodaně začínaly ve městě oslavy
dne dětí a hlavní třídou pochodovali malí hudebníci, kteří kolemjdoucí
lákali na několikadenní hudební karneval. I oni jsou už od malička
vychováváni ke kritičnosti a otevřené diskusi.
Nemohl jsem si nevzpomenout na slova Ireny Novotné,
která v Roskilde vychovává dvě děti a tvrdí, že pochybnosti a kritické
otázky jsou samotnou podstatou dánské výchovy.
Ať už Dánové v příštím možném referendu o náležitosti
k Evropské měnové unii vysloví své ano či ne, nebo snad ukáží Británii
a Švédsku nějakou třetí cestu, o dánské skepsi vůči Bruselu ještě
uslyšíme. Možná ještě dřív, než tihle pochodující muzikanti vyrostou...
|
